Fraška německé bratrské dvojice Franze a Paula von Schönthan měla premiéru v Berlíně v roce 1884 a po sto padesáti letech ji polský básník a dramatik Julian Tuwim převlékl do kostýmu hudební komedie. V této podobě se stala vděčným diváckým titulem a na repertoár někdejších Městských divadel pražských se vrací již potřetí.

Režisér Jiří Fréhar se - na rozdíl od Lipského, který Karpíška hraje již počtvrté - potkal s Únosem Sabinek poprvé a vnutil mu tón razantní crazy komiky, který málem převálcoval i výkon jubilanta, jemuž je bližší minucióznější, drobnokresebná a inteligentní komika, jež divákovi pointu spíše napoví, než ho mlátí po hlavě.

Půvab Únosu Sabinek ovšem spočívá ve vystižení atmosféry maloměsta, kde úctyhodný profesor historie prostě nemůže přiznat, že spáchal něco tak pohoršlivého, jako je divadelní hra, byť jde o římskou tragédii. Fréharova režie jakoby této "klicperovské" rovině textu nedůvěřovala a opřela se o téma okouzlení jednotlivých postav hry světem divadla a herců.

Drobné problémy přístupu

Je to přístup, vycházející z úpravy, ale jeho naplnění přineslo dva problémy. První spočívá v míře hereckého nasazení, jež zejména některé postavy - nejvíce ředitele kočovné společnosti Leonarda Vrdy -Bučického (burianovskou komikou disponovaný Jaroslav Vlach) a obchodníka Hromského (Jaromír Meduna) - mění z roviny charakteristiky do tvrdé karikatury. Druhá výtka se týká uchopení žánru hry, respektive Tuwimovy a Ornestovy úpravy, která strukturu frašky rozvolnila hudebními vložkami. Odlišit stylově obě roviny - interpretaci naivního příběhu a jeho shození "operetními" výstupy - se ne vždy daří.

Lipský zazářil

Největším zážitkem je výkon Lubomíra Lipského, který si profesora Karpíška vychutnává do drobných gestických, intonačních či mimických detailů, jimiž naznačí jeho proměnu ze seriózního historika do nadšeného divadelního debutanta na jedné a rozverného bonvivána na druhé straně.

Pro divadelního gourmeta je to hostina jemných voňavých odstínů, které nedokáže přebít ani peprná chuť základního ladění inscenace, v níž diváci jistě ocení i výkony Jany Drbohlavové v postavě profesorovy ženy Justýny, Veroniky Gajerové (Magda) či talentované Lucie Pernetové (Andulka).

Franz a Paul von Schönthan a Julian Tuwim: Únos Sabinek, Překlad M. Janišová, texty písní O. Ornest, režie J. Fréhar, scéna J. Dušek, kostýmy J. Zbořilová, dramaturgie P. Morávková, hudba J. Smetana, premiéra 17. 4. 2003 v Divadle ABC