Název Possibilities je přesný, jde o album, které hlavně ukazuje možnosti, co vše se dá v určité sestavě natočit. Milovníci jazzu si to asi příliš neužijí, nejméně polovina skladeb by se dala označit spíše jako kvalitní pop s prvky rhytm and blues.

Hned první skladba s Johnem Mayerem se nás snaží dostat do funky nálady a i druhá, ve které se objeví Carlos Santana, pokračuje v tanečním juchání. U této skladby ale není moc jasné, proč je součástí Hancockova alba, jde totiž o nepříliš originální typickou "santanovku", která by mohla být na poslední desce legendárního kytarového mága. Hancocka v ní není slyšet.

O něco zábavnější jsou pomalé kusy se zpěvačkami Christinou Aguilerou a Joss Stone. Spojení jejich hlasů s jazzovými vyhrávkami působí neotřele a zejména bluesová When Love Comes To Town zní tak skvěle, že by se za ní nestyděl ani B. B. King. Také Sting a Annie Lennox s Hancockem dobře souzní. Jejich jazzové ukolébavky asi neznamenají nic víc než jednu krátkou odbočku jejich kariéry, ale je vidět, že je práce bavila a oba se na ní vokálně "vyřádili".

Konec desky je ale trochu rozpačitý. Bizarně působí předělávka I Just Called To Say I Love You (původně Lionel Richie). Tento sladký hit tvůrci úplně rozřezali a pak zpomaleně poskládali. Klávesy jsou záměrně disharmonické a celé to působí spíše jako nahrávka z půlnočního jamu ne právě střízlivých jazzmanů. 

Herbie Hancock: Possibilities, Warner Music, 2005