Jak si vysvětluješ fakt, že se v současnosti na hudební scéně nachází tolik úspěšných finských skupin?

Upřímně: netuším. Třeba The Rasmus. Vždycky nahrávali u švédské firmy, takže tam byli známější než ve Finsku. Každá z momentálně úspěšných finských kapel dělá trochu jiný druh muziky. Nightwish - tradiční heavy metal s operním zpěvem. The Rasmus - poprock, který mají ráda rádia. My jsme rockovější a snažíme se hodně koncertovat.

Takže si myslíš, že jediné, co je spojuje, je fakt, že jsou z Finska?

Řekl bych, že ano. The Rasmus hrají tak dlouho jako my, ale my jsme měli první mezinárodní turné v roce 1998, zatímco The Rasmus začali koncertovat až v roce 2001, kdy měli turné po Skandinávii. Každá z kapel to má časově rozloženo jinak. Teď to vypadá, že všichni mají najednou to štěstí, že se dostali vysoko do žebříčků a lidi začínají uvažovat o tom, zda by se také neměli přestěhovat do Helsinek.

Všechny tyto kapely jsou velice úspěšné ve střední Evropě. Myslíš si, že existuje něco, co sjednocuje vkus lidí ve Finsku, a řekněme v České republice, Rusku nebo v Německu?

Něco ano. Stejně jako v jižní Evropě, kde je hodně tradiční muziky, která byla vždycky melancholická, emocionální, sentimentální a také dost smutná, mělo Finsko vždycky silné historické vazby s Ruskem. Tím byla hodně ovlivněna třeba klasická hudba. Říká se, že Finsko není až tak součástí Skandinávie, že Finové přišli jako Nomádi z východní Evropy přes Rusko a Pobaltí, aby si našli lepší místo, kde by mohli jíst soby.

Co znamená název vašeho nového alba Dark Light?

Fyzikální nemožnost. Nikdy to přece nefunguje tak, že je někdo jen dobrý a někdo jen zlý. Oba v sobě máme něco dobrého i zlého. Je to snaha najít rovnováhu a stát se tak lepším člověkem. Zároveň je to vytváření smutné hudby a opravdu filmových zvukových ploch, alespoň v to doufám.

Kdy něco duchovního?

Tahle snaha najít rovnováhu je duchovní. Bez zapojení různých náboženství.

Hráli jste už někdy ve Spojených státech?

Měli jsme tam dvě turné. Domlouvali jsme to především přes internet, je to tak snazší, protože tam nemusíte osobně a ušetříte i za superdrahé telefonáty přes Atlantik. S pomocí lidí tam se nám podařilo vyprodat 95 % koncertů, které jsme tam měli, a některé byly docela velké.

Byla tam úspěšná i některá vaše CD?

Teď je to poprvé, kdy je tam naše deska propagována. Jsou na ni reklamy a běží snad i nějaké upoutávky v rádiích. Je to oficiálnější než dříve.

Hráli jste ještě na jiných zajímavých místech?

Nedávno jsme hráli v Japonsku. Bylo to příjemné, i když nás tam moc lidí neznalo. Hráli jsme na festivalu, který byl jeden den v Ósace a jeden den v Tokiu. Je vzrušující vidět jinou kulturu. Nezáleží na tom, kolik peněz za to dostanete a kolik lidí přijde. Samozřejmě si přejete, aby to bylo co nejlepší. Nikdo nechce být chudý a neúspěšný, ale není to hlavní. Důležité je cestovat, objet různá místa.

Chystáte ještě něco podobného?

Příští rok jedeme do Austrálie a na Nový Zéland, to bude úžasné. Nikdy jsem tam nebyl a třeba na Nový Zéland jsem se chtěl vždycky podívat a ještě nedávno by mě ani nenapadlo, že se to stane.

Jakou muziku jsi měl rád v dětství a dospívání?

Všechno možné. Když jsem začínal hrát, chodil jsem do hudební školy a hrál současně v několika kapelách cokoli od raggae a jazzu po dixieland, fusion, heavy metal, rock nebo punk. Nebyl jsem jako muzikant nijak zvlášť dobrý, ale byl jsem mladý a bylo důležité, abych do sebe nasál všechny ty vlivy.

Je nějaká kapela, která HIM přivedla na cestu, kterou se teď ubíráte?

Black Sabbath. Kvůli nim jsme temní. A možná Type O Negative. Pak také třeba Neil Young, Roy Orbison, Elvis Presley, ti všichni byli důležití.

Co pro vás bylo tak důležité na Black Sabbath?

Samozřejmě milujeme jejich muziku, ale pro mě asi skutečnost, že to byli čtyři ne moc hezcí mladí muži z celkem chudých rodin z průmyslového města Birmingham. A přesto byli schopni proslavit se po celém světě. Myslím si, že ta inspirace je v tom, že si člověk může říci: "Když to dokázali oni, tak proč ne my?" To nás podpoří. Jsou prostě důkazem toho, že zázraky se dějí.

A co třeba kapely The Cult a Mission, které váš zvuk připomíná?

Náš producent Tim Palmer produkoval hodně nahrávek The Cult v jejich počátcích. Byli jsme s nimi na turné a líbí se mi zvuk jejich kytar. Myslím si, že jak stárneme, nemusíme skrývat, kdo na nás měl vliv. Můžeme použít některé z riffů The Cult, které se nám líbí, protože máme kousek identity podobné jejich. To je náš způsob, jak si potřást rukama se svými idoly. Snažíme se taky o to, aby některé kytary zněly podobně jako U2, což se zatím nikdy nepodařilo, a pak to mícháme s drsnějšími kytarami. Do toho dáváme třeba trochu akustických tónů jako od Jimmyho Page z Led Zeppelin.