Článek
Proč přivádíte ke své hudbě jazzmany a interprety klasické hudby a nehrajete s dalšími lidovými hudebníky?
Protože s dalšími lidovými hudebníky jsem už pracoval, hrál jsem v duu s Afričany, s Kolumbijcem, a pro mě je otázkou, jestli někde v hudbě existují hranice, hledám okamžik, kdy na ni narazím a něco už nebude možné. Další hudebníci, ať už jazzmani nebo interpreti klasické hudby, mi pomohli dát větší hloubku lidové hudbě, které se dál věnuji, ale to, co dělám nyní s lidovou hudbou - nedávno jsem natočil sólovou desku pro provensálskou flétnu a bubínek -je nové.
Nebojíte se, že se při tomto přístupu tradice vytratí podobně?
Nezapomeňte, že nejsem jen lidový hudebník, ale také skladatel, a tak si dobře uvědomuji, co odkud přebírám a proč. Použil jsem třeba stupnici z Indonésie, protože se dobře hodila k provensálské hudbě, uplatnil jsem ji ve skladbě, kterou jsem napsal, ale byl jsem si pořád vědom, že jde o indonéskou stupnici. Když však tu skladbu hráli provensálští lidoví hudebníci, kterým jsem se snažil vysvětlit, co je to indonéská hudba, znělo to jako provensálská hudba. Nesmíte se totiž zaměřit na stupnici, ale na styl hry, na zvuk, na rytmus bubnu. Když hraju na tradiční nástroje, od prvního okamžiku poznáte, že pocházím v Provence, v čemkoli, co dělám, poznáte, že pocházím z jihu Francie, i když píšu pro symfonický orchestr nebo skládám sólo houslí. I když hraju free jazz s Bare Philipsem, jsou v tom mé kořeny cítit.
Co vám dává spolupráce s českými jazzmany?
Byla to pro mě velká šance. Nemám akademické vzdělání a zvědavost českých jazzmanů a českých hudebníků, kteří se mnou chtěli pracovat, mi umožnila učit se od nich. Oni jsou výborní muzikanti a mají dobré vzdělání, které jsem neměl a potřeboval. Oni zase měli zájem o mé pojetí, takže šlo o výměnu. Dělám to proto, abych rostl. |