Scénář Ronalda Harwooda zjednodušuje do šíře se rozbíhající románový příběh, aby se nemuselo ve filmu pospíchat za dějem, jako se běží za uhánějícím vlakem, a doufat, že se všechno stihne ve dvou hodinách a deseti minutách. Bytelná Harwoodova konstrukce vypouští celou zápletku s nevlastním Oliverovým bratrem Monksem a dědictvím po rodičích.

Co zůstává, je příběh Olivera Twista, který vyrostl v drsném sirotčinci a je prodán do rodiny hrobníka Sowerberyho. Uteče do Londýna, kde se jej ujme starý Žid Fagin, opatrovník sirotků, kteří pro něj na ulicích kradou. Peripetie jeho života ale Olivera zavedou k mnohem dobrodružnější zápletce, než mu nabízí život po boku pouličních zlodějíčků Ferina Lišáka či Čódla Batese. Shodou okolností se jej ujme ctihodný pán Brownlow, ovšem Fagin a hlavně zločinec Bill Sykes se Olivera rozhodně vzdát nechtějí. Unesou jej, ale protože kluk se k životu mimo zákon očividně nehodí, ač by k němu měl takové předpoklady, chystají se ho zabít, přestože Faginovi přirostl k srdci. Proti je ale Billova přítelkyně Nancy.

Epický moralistní příběh (na strašení dětí) o sirotkovi s andělskou tváří, jemuž projeví více milosrdenství londýnské podsvětí než pokrytecká dobropočestná společnost, končí romanticky šťastným koncem (a napínavým pronásledováním Sykese po střechách Londýna).

Polanski točil pro své děti

Polanski prohlásil na premiéře, že natočil tento film, aby jej mohl ukázat svým dětem. Aby viděly, že za okny jejich luxusního bytu mohou děti zažívat krušné osudy.

Není asi náhoda, že v posledních letech své kariéry přechází tento démon filmu 60. let ze žánru do žánru lehkomyslně skoro jako provazochodec. Od hororové Deváté brány přes válečné drama Pianista došel až k historické  kostýmní epice (skoro pro děti).

Jeho poslední kousek nabízí až pietní adaptaci Dickensova světa, v níž s lyrismem a puntičkářstvím evokuje do posledního rozdrbaného kabátu Londýn 19. století. Jeho úzké, blátivé hlavní třídy, stejně jako stinné uličky plné rozličných podvodníků jsou zobrazeny úctyhodnými stavbami, které nechal postavit v pražských ateliérech na Barrandově.

Adaptace na půl cestě

Přes velkolepost dekorací, mezi nimiž cítíte úzkost podsvětí, kradmých pohledů a zločinů, na filmu přesto ulpělo cosi příliš sladce malebného a těžkopádně divadelního. Jsme na půli cesty mezi pečlivě ilustrovanou pohádkou a působivou drsnou evokací, která nás provází kolem množství postav. Polanski je umí odstínit, s protivenstvím sobě vlastním, hlavně pokrytecké obecní slouhy i úředníky.

Když ale Sykes (Jamie Foreman) nabíjí pistoli, tajíme sice dech, ale připadáme si jako v oživlé historické  publikaci. Nancy (Leanne Roweová) vypadá jako viktoriánská socha z muzea voskových figurín, Fagin to v divadelní, úctyhodné kreaci Ben Kingsleyho se svou mazaností přehání. A Oliver (dvanáctiletý Barney Clark) prochází filmem trochu jako nevinnost sama, jako prázdné zrcadlo, od něhož se všechny postavy a zážitky jen odrážejí, ale nic jej nikdy nepoznamená.

Polanski se vystříhal sugestivně zobrazeného násilí, krotil i hravou zlomyslnou potměšilost, s níž se kdysi dovedl krásně mrazivě smát. Chybí zde už vášeň, důvod, proč by se měl Oliver Twist  dnes znovu inscenovat, ačkoliv tohle mohl být Polanskému blízký příběh - podle toho, co sám zažil. Zavedl nás jen do promyšleně vystavěného, ohromujícího, skvěle natočeného kýče. Je určitě zajímavé snímek vidět, ale po půl hodině to začne být trochu nuda.

Oliver Twist (2005), Velká Británie, ČR, Francie, Itálie Režie: Roman Polanski, scénář: Ronald Harwood, kamera: Pawel Edelman, kostýmy: Anna Sheppardová, dekorace: Allan Starski, hrají: Ben Kingsley, Barney Clark, Leanne Roweová, Mark Strong, Jamie Foreman, Harry Eden, Edward Hardwicke.