Základ této "komedie navzdory osudu" našel Morávek a jeho spoluscenárista a představitel hlavní mužské role Jan Budař v povídce Pavla Beďury Standa debutuje. Na jejím základě vznikl film, který je ve skutečnosti nejen komedií o sexu, ale také vtipnou, lehkou úvahou o lásce, partnerských vztazích a konec konců i o smrti.

Dychtivá očekávání

Standa miluje Olinku, Olinka miluje Standu. Před rokem se seznámili a od té doby si píší. Najednou ale přijde od Olinky výzva: "Přijeď v sobotu na večeři, a když budeš chtít, můžeš tu i přespat." Co tím "přespat" myslí, chápe i Standa, jakkoliv je - podobně jako ona - poněkud mentálně handicapovaný.

Poučen a doprovázen bratrem se vydává za první sexuální zkušeností se stejně naivní a dychtivou dívkou. Do jejich nervozity, příprav a napjatého očekávání vstupují další postavy filmu, vesměs lidé, kteří už své zkušenosti mají, a podobně jako ústřední dvojice se té noci chystají připomenout si je znovu. Ne každému je však dáno uspět...

Rozbitá stavba

Nuda v Brně je mozaikou příběhů desítky postav, pro které autoři našli dostatečně zajímavé a různorodé charakteristiky, aby nenudily. Škoda jen, že jejich příběhy neprolnuli natolik, aby vznikl kompaktnější celek. Na pozadí rozbité, dramaturgicky nedotažené stavby totiž nepříjemně vyniká asi největší problém filmu - míra mentálního handicapu obou hlavních hrdinů. Proč vůbec autoři zašli v kresbě ústřední dvojice za hranice prosté mladické naivity, není z filmu jasné, natož filmem opodstatněné.

Obecná škola lásky a sexu

Podobně rozpačitě působí i černobílý materiál, na který režisér s kameramanem Markem Divišem točili. Filmu sice nevadí, ale také nijak podstatněji nepomáhá, spíš zbytečně vyvolává asociace na tvorbu a poetiku šedesátých let a v ní především Formanovy filmy. Hra "na větší umění" se tu zkrátka hraje marně a dost nepochopitelně.

Nuda v Brně je totiž především zábavný, příjemný film (bez snahy o velké závažné výpovědi), který skutečně nepostrádá vkus a vtip. A to vůbec není málo! O sexu je v první řadě, ale netřeba se obávat taškařice typu "prciček" všech proveniencí, které v poslední době zaplavily biografy.

Morávek s Budařem sáhli docela hluboko do niterných pocitů, strachů i nadějí, do jakési "obecné školy" lásky a sexu, kterou každý člověk v té či oné podobě absolvuje. Nestydí se trapasů, které dotahují k pointám aniž by příliš často karikovali, jsou cudní i otevření a řádka dialogů může směle aspirovat na hlášky, které přejdou do řeči obecné.

Prameny provincionalismu

Atmosféra Brna, onoho velkoměsta a vesnice zároveň, vyrůstá z nápadů i znalosti toho, z čeho všeho provincionalismus pramení. V některých scénách sice Morávek nezapře divadelníka, ale celkově si až překvapivě dovede pohrát s ryze filmovými postupy.

A brilantní byl při výběru herců, od těch méně známých jako Jan Budař a Kateřina Holánová v rolích Standy a Olinky až po hvězdného Miroslava Donutila, který přijal v roli průměrného oblastního herce a životního outsidera úlohu pro jeho herecký rejstřík hodně důležitou. Pavel Liška je ve své etudě opět skvělý, ale možná by měl začít přemýšlet o tom, kdy opustí filmovou hereckou škatulku, do níž se vejde idiot i normální pitomec, ale už skoro nikdo víc.

Nuda v Brně
ČR, 2003

režie: Vladimír Morávek, scénář: Jan Budař a Vladimír Morávek, kamera: Marek Diviš, hrají:Jan Budař, Kateřina Holánová, Miroslav Donutil, Pavel Liška, Pavla Tomicová, a další