Nápad natočit newyorské Temné vody vzešel od producenta Billa Mechanica, který viděl původní japonskou filmovou verzi tohoto duchařského hororu. Oslovil filmaře Waltera Sallese, jehož známe například z Motocyklových deníků, soustředil kolem sebe schopné řemeslníky. Třeba mysteriózní hudbu, která navodí pocit klaustrofobní osamělosti v zanedbaném činžáku, složil člověk k tomu nejpovolanější - Lynchův "hudebník" Angelo Badalamenti. Dusivý příběh potom rozepsal Rafael Yglesias, scenárista Polanského komorního dramatu Smrt a dívka.

Duchařina i psychologie

Temné vody nás zavádějí na Rooseveltův ostrov v New Yorku do tiché, stísňující a hrozivé atmosféry. Dahlia Williams (hraje ji Jennifer Connelly) se po rozvodu nastěhuje se svou malou dcerkou Ceci (Ariel Gade) do chmurně vyhlížejícího činžáku. Na vrátnici vysedává starý, nemluvný podivín Veeck (Pete Postlethwaite) a realitní agent Murray (John C. Reilly) určitě nebude ten z nejpoctivějších a nejsvědomitějších. V ložnici kape ze stropu neustále voda a zdmi se po nocích rozléhá tenký, dívčí hlásek. Ten zpívá, volá, naříká, zatímco nad celým domem visí nejasná záhada zmizení rodiny z horního patra.

Máme ale zaděláno nejen na duchařský horor. Film se točí kolem labilní postavy Dahlie, jež trpí traumatem z dětství. A jen obtížně zvládá se nyní sama starat o dceru, o níž se má navíc soudit se svým bývalým manželem (Dougray Scott). Filmaři nás diváky umně vtahují excentrickou kamerou do složité sítě jejích představ a vnitřního vězení. Stěny smáčí věčné přívaly temné vody a dům zní cizotou i děsivým tajemstvím. Neustále "mokrý film" předvádí, jaké nebezpečí se může skrývat ve vlastním bytě, v koupelně, v ložnici.

Třeseme se strachy

Autorům se povedlo udržet drama po celou dobu filmu, který nám téměř nedovolí, abychom vydechli. Velmi přesvědčivě zahraje ten zanedbaný činžák, je cítit jeho vůně, lze téměř nahmatat zašedlé stěny i vejít do mrazivé koupelny. Život Dahlie je, stejně jako ten nový domov, poznamenaný starou křivdou. Symbolizuje jej jak duch, který tam řádí, ale i to neustálé prosazování temné vody.

Sugestivní film je silný a hororově zábavný hlavně tím, jak evokuje hrůzyplnou izolaci, v níž se Dahlia se svou dcerou ocitla. Salles podivuhodně citlivě vystihl bezútěšnou situaci rozvedené maminky, která se musí postarat o dceru, nastoupit do práce a přitom vést sama domácnost. Třeseme se strachy o to, jestli to osamělá, labilní, ale krásná žena zvládne, jestli si udrží svou holčičku a jak se ubrání nečekanému přízraku z jiného světa. Zatímco dcera si povídá s tajemným hlasech za zdí, žije ve fantazijním světě a touží po strakaté tašce, kterou našla na střeše.

Chytlavé drama samozřejmě hraje na velmi citlivé receptory, vystihuje hysterickou podobu úzkostného mateřství. A na zcela mimořádném konci nás čeká opravdu nečekaný a dramatický zvrat. Tahle americká verze japonského strašení vás totiž slupne jako malinu. A neptá se, jestli chcete nebo ne.

Temné vody, (Dark water), USA (2005)

Režie: Walter Salles, producenti: Bill Mechanic, Roy lee a Doug Davison, kamera: Affonso Beato, scénář: Rafael Yglesias, hudba: Angelo Badalamenti.

Hrají: Jennifer Connelly, Ariel Gade, Pete Postlethwaite, John C. Reilly, Tim Roth, Dougray Scott.