Pro Jaroslava Seiferta byl "černý anděl" Holan nejlepším českým básníkem, "z jehož pevnosti vyletovaly krásné básně jako žhavé plameny". Jakoby jeho druhá sbírka Triumf smrti (1930) předznamenala jeho poetiku i hořké vidění světa.

Díky editorovi a znalci jeho díla Vladimíru Justlovi existují jeho Sebrané spisy, a Holan tak žil i v době, kdy měl být zapomínán.

Několika generacím byl připomínán jen sbírkou Dík Sovětskému svazu (1945). Po roce 1945 totiž vstoupil do KSČ, ale skončil po pěti letech návratem ke katolické církvi. Po únoru 1948 byl veřejně jen trpěn, prakticky přestal psát.

Jeho verše z let 1939 - 1948 pojmenované Bez názvu, tak vyšly až v roce 1963, po dvou letech pak i soubor Bolest (1949-1955). Ale už v roce 1968 byl Holan jmenován národním umělcem a o rok později nominován na Nobelovu cenu.

Ženatý byl od roku 1932, v roce 1949 se mu narodila dcera Kateřina, trpící Downovou chorobou. Holan ji velice miloval a po její smrti v roce 1977 přestal psát. Jeho život a dílo připomíná až do konce října výstava Hlídka srdce v muzeu Hvězda v Praze na Bílé hoře. Holan zemřel 31. března 1980, byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanech.