Čím tento Macbeth vybočuje z našich dosavadních představ a čím se liší od jiných interpretací, třeba litevské či maďarské, které diváci viděli v Plzni v posledních letech?

Transponovat Shakespearovy hry do jiných časových či místních pásem není v britské či americké divadelní tradici nic nového - Macbeth souboru Out of Joint však řadu inscenačních inovací kombinuje. Především vychází z dramaturgie, která se zaměřuje na současnou hru - umělecký šéf souboru, režisér Max Stafford-Clark, je jedním z předchůdců a průkopníků dnešního boomu nové evropské dramatiky, nastudoval např. světové premiéry her Caryl Churchillové či Marka Ravenhilla.

Do inscenování Macbetha se tedy Vykloubení - tak lze název souboru přeložit - pustili, jako by se jednalo o hru jejich současníka. Ekvivalent drsného světa ranného středověku našli v diktátorských režimech dnešní Afriky a v mocenských, ale i civilizačních tlacích, které se tu projevují. Inspirovali se proto některými postupy afrického divadla a především hudbou.

Tento sugestivní a syrový obraz nechtěli rámovat prostředím klasického divadla, a tak jej hrají v improvizovaných prostorách, převážně v industriálních budovách. Shakespearův text přitom není upravován, ani nijak drasticky krácen, a přece máme pocit, že jeho tragédii vidíme zcela novýma očima. Chápeme, že zlo, které popisuje, je stále mezi námi a v nás.