Umělci se poprvé setkali v roce 2000, kdy Newyorčané pozvali Bittovou na svůj hudební maratón Bang On A Can. "Její vystoupení bylo tajemné a magické. Řekli jsme si, že s touto hudebnicí chceme dál spolupracovat, jen jsme v té chvíli nevěděli, zda to bude improvizované nebo psané," řekl Právu klarinetista Evan Ziporyn.

K realizaci pomohla newyorská Carnegie Hall, která si po úspěchu Bittové v roli Elvíry v opeře Don Giovanni přála uvést na svém pódiu českou houslistku a zpěvačku v autorském projektu. Nyní Elidu představila Bittová společně s Američany v sobotu a v neděli v pražském divadle Archa.

Improvizace

Jako už poněkolikáté ve své kariéře se Bittová musela pustit na neznámou půdu. "Když jsem se ptala souboru na požadované obsazení, byla jsem trochu zaskočena. Zatím jsem v notách psala jen pro smyčcová kvarteta, ale ne pro bicí nebo elektrickou kytaru. To ani neumím. Také jsem nevěděla, zda bych v tomto obsazení (violoncello, klarinet, kytara, klavír, kontrabas a bicí), dokázala napsat 40minutovou skladbu. Proto jsem psala jednotlivé písně, někdy to byla jen dueta třeba hlasu s pianem, nebo tria, něco ale bylo v plném obsazení," odpověděla Právu.

Vzdát to rozhodně nemínila, dala albu rok a půl práce: "Byla to výzva. Chci se dostat co nejhlouběji k prapůvodu bytí, k podstatě a přitom nehledím úzkoprse na žánry." Přesto se ale nezřekla svého charakteristického pojetí a v některých skladbách nechala prostor pro improvizaci: "Při ní se nejblíž dostanu k duši muzikanta. Ale osmdesát devadesát procent muziky je napsáno."

Patrně nejvíc improvizovaných pasáží mají na albu kytarista Mark Stewart a Evan Ziporyn, jemuž improvizace velmi vyhovují. "Ale nejraději mám, když se nedá poznat, co je improvizované a co napsané," dodává. V Ivině přístupu vycítil podobnost s hudbou free jazzového saxofonisty Alberta Aylera: "Má neuvěřitelně široký záběr, udivilo mne, kolik různých vlivů v hudbě uplatnila a jak je propojila."

Některé písně jsou komponované u piana

Improvizované pasáže potěšily i pianistku Lisu Moore: "Dalo mi to svobodu, mohla jsem ji citlivě doprovázet a přitom vyjadřovat i sebe samu."  Zejména na koncertu  bylo patrné, nakolik Bittové tentokrát učarovalo piano: "Když jsem začala komponovat, hodně jsem cvičila na housle. V takových chvílích vždy odbíhám k jiným nástrojům, k trubce, k bubínkům... Tentokrát to bylo piano, některé skladbičky dokonce vznikaly na pianu."

Album však není nové docela, objevila se na něm i starší píseň Zapískej. Bittová k tomu říká, že nemá potřebu zařadit na album jen nové skladby: "Písně, které mi přirostly k srdci, se mohou posouvat dál. Divnou slečinku hraju patnáct let a stále má co říci a je možné si s ní dál hrát."