Článek
Hned na začátku filmu režisér představuje aktuální všudypřítomný problém současnosti- agresivitu jako jednu z variant životního stylu. Do Velkoměsta přijíždí bezejmenný muž, který je v průběhu první noci surově zbit a okraden. Tímto činem je zastřena jeho minulá existence, protože muž přichází nejen o doklady, ale i o paměť. Začíná znovu, z bodu nula, bez prostředků, bez rodiny, bez vlastní minulosti. Po útěku z nemocnice, kde dokonce konstatují jeho skon a on jako zázrakem vstává ze smrtelného lože, sundává obvazy, rovná zkřivený nos a vzkříšen odchází, započíná nový život mysticky na břehu moře. Tam je v bezvědomí nalezen lidmi z kontejnerů, sociální spodinou velkého města, kteří se mu na rozdíl od nemocničního personálu nezdráhají pomoci a otevřou mu cestu do nové existence.
Lakoničnost skýtá vše podstatné
Film má silnou sociální a morální linku. Střet hlavní postavy s úřady, policisty, městskou suitou, je střetem s arogancí, vydřidušstvím a neochotou. Pomoc a pochopení lze hledat jenom u "bratrů ze dna", kteří dobře vědí, že přijít o peníze ještě neznamená přijít o lidskou důstojnost. A u křesťanské charity, jejíž obraz dodá pochmurnému příběhu potřebné přikořenění humorem a optimismem. Asi i proto byl film oceněn také ekumenickou porotou. Právě prostřednictvím charity k hrdinovi přichází láska a šance znovu se zařadit do koloběhu života. Sociálně morální rovina příběhu není ale jediným pozitivem filmu. Pozornost si zaslouží i režisérův mimořádný talent vykreslit prostředí předměstí, které je pomezím mezi městem a venkovem, kde vzniká specifická varianta životního stylu. A v neposlední řadě i laskavost a smysl pro hodnoty a lásku k lidem. Za zmínku stojí i výkon herců, který je stejně jako jejich dialogy lakonický, strohý, ale při tom hluboký a trefný, je zbaven nepotřebného balastu, přičemž si ponechává všechno podstatné.
Názory režiséra
Režisér Kaurismäki tak volně navázal na svůj snímek Mraky odtáhly z roku 1996, který dojal Evropu poetickým vylíčením životabolu nezaměstnaných. Předchozí jeho snímek Juha (1998) je dokonce poslední černobílý film 20. století, z dalších je třeba jmenovat Leningradští kovbojové dobývají Ameriku (1989), Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše (1994) nebo vynikající roadmovie Drž si šátek Taťáno (1994). Režisér ke svému novému filmu poznamenal: "Rozhodl jsem se natočit film, ve kterém je spousta dialogů a pestrých barev, nehledě na jeho další komerční hodnoty. Snad by mě mohl tento krok vykreslit jako normálního člověka. Moje sociální, ekonomické a politické názory budou snad z filmu patrné." V hlavních rolích se kromě oceněné Outinenové objeví Markku Peltola, který už hrál v Kaurismäkiho krátkém filmu Dogs have no hell.
Aki Kaurismäki- Muž bez minulosti Finsko, Německo, Francie 2002, CinemArt
