Podle režisérových slov je navíc velká šance, že už v těch kinech zůstanou: Noční hlídka má množství následovníků nejen ve vlastních pokračováních, ale i v dalších ruských filmech podobného typu, které prý teď rostou jako houby po dešti. A úspěch Noční hlídky přichází i v zahraničí, celosvětová práva koupila společnost Fox a dokonce vstoupila do obou příštích dílů.

Co se vlastně stalo tak výjimečného, že celý svět najednou zná jeden ruský akční film? Co je na něm tak zvláštního, že mu Rusové dávají přednost před americkými hity? Čím je tak výjimečný?

Americký styl na ruské půdě

Vlastně ničím kromě toho, že Bekmambetov dostal výborný, docela vychytralý nápad: nabídnout ruským divákům všechno, co mají rádi na americkém akčním filmu, dát jim to dokonce tak zřejmě, aby nepřehlédli, které konkrétní filmy jsou citovány, ale přitom rozehrát příběh v kulisách současné Moskvy a se současnými ruskými charaktery. Prostě ukázat, že "to" umí také.

Byl to opravdu mazaný záměr: domácí publikum se v Noční hlídce "najde", svět bude zase jednou mluvit o ruské duši (ovšemže v moderním hávu) a když to všechno klapne, může jít Tarkovskij na hrnec. Klaplo to dokonale, jediný, kdo údajně pláče po opravdovém ruském filmu a opravdové ruské duši, je ruská kritika, ale ve světle tržeb a příslibů nejméně dvou pokračování s americkou finanční podporou jsou její nářky vskutku nezaslechnutelné.

Bekmambetov: Můj svět obklopují počítačové hry

Ostatně Bekmambetovi nelze upřít logiku (byť pro někoho cynickou) , když k tomu v rozhovoru na karlovarském festivalu Právu řekl: "Čechova obklopovaly višňové sady a klavíry, mě dnes obklopují počítačové hry. To je můj svět a já nemohu vyprávět jako Čechov. Jeho svět kolem sebe nevidím."

Tak tedy příběh, natočený podle literární předlohy Sergeje Lukjaněnka, se odehrává v současné Moskvě. Hemží se upíry, ale hlavně silami Světla a Temnoty, které spolu podle legendy od nepaměti bojovaly. Příměří pak znamenalo, že každá strana vybrala své nejlepší muže, aby na jeho dodržování dohlíželi. Tak se i stalo. Vojáci světla tvoří Noční hlídku, tedy zodpovídají za dodržování příměří v době tmy. Je to skupina lidí tzv. "jiných", kteří žijí mezi lidmi, ale mají na rozdíl od obyčejných smrtelníků nadpřirozené schopnosti, kterých využívají k tomu, aby je ochránili před upíry, vlkodlaky a zaklínači narušujícími příměří. Vojáci temnoty a jejich Denní hlídka zase dohlížejí na to, aby vojáci světla nepřekračovali své pravomoce a nelikvidovali bezdůvodně ty temné, kteří dodržují příměří.

Příchod "velkého jiného" rovnováhu dobra a zla zničí

Tak byla rovnováha udržována po celá staletí. Přesto zůstala nedůvěra, nenávist a strach, že se naplní starodávné proroctví, které hovoří o příchodu "velkého jiného" , který vše změní až bude sveden temnou silou a vnoří svět zase do války...

Netřeba ani zdůrazňovat, že diváci snadno poznají Hvězdné války, Pána prstenů, Matrix.a nejspíš i řadu dalších, zdaleka ne tak kvalitních filmů jako zmíněné tři. Rvačky, bitky, krev sátá upíry i prýštící z ran. Efekty zvukové, obrazové. Samozřejmě digitální. Nic nového pod sluncem. Jen pod věžemi chrámu Vasilije Blaženého se tahle hra hraje takhle poprvé. O tom, že "to" Bekmabetov také umí, přitom není sporu.

Noční hlídka, Rusko 2004

Režie: Timur Bekmambetov, Scénář: Timur Bekmambetov a Sergej Lukjaněnko, Kamera: Sergej Trofimov, Hrají:Konstantin Khabensky, Vladimir Menšov, Valerij Zolotuchin, Maria Porošinová a další.