Hlavní obsah

Liternetur@: Postranní uličky

Právo, Jakub Šofar

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Začala nám škola. Použitím zájmena v první osobě množného čísla je řečeno vše, není dál co vysvětlovat. Kdybych napsal: Začala jim škola, nebylo by to fér. Vůči nim i vůči nám.

Článek

Americký filosof Ralph Waldo Emerson, muž dobrodružného jména, patřící k nemnoha myslitelům, jejichž texty jsou nadčasové (zemřel v roce 1882) a stále čtivé i přes zastaralé překlady, napsal ve studii Kultura mj.: Avšak knihy jsou dobré jen potud, pokud je hoch ochoten je čísti. Někdy se k tomu chystá jen pomalu. Posíláte hocha k učiteli, vychovávají ho však spolužáci. Posíláte ho do latinské třídy, ale značnou část své výchovy opatřuje si na cestě do školy z výkladních skříní. Máte rád přesná pravidla a dlouhá pololetí; a on nalézá své nejlepší vodítko ve vlastní postranní uličce a odmítá všechny společníky vyjma ty, které si vybral. Nenávidí gramatiku a stupeň hodnosti a má rád pušky, rybářské pruty, koně a čluny.

Postranní uličky - to Waldo pěkně napsal. Nesmí jich být moc, ale bez nich to nejde. Přiměřeně. Akorát. U nás spíš ve školách budujeme sklepy, okopy a příkopy. A kaprálové několikrát denně kontrolují, zda se laufy blýskají.

Tuhle adresu jsem měl v zásobě už nějakou dobu a teď je docela vhodný čas, abych vám ji nabídl k prozkoumání. Na Vídeňské univerzitě vznikl v rámci tamního ústavu nizozemštiny projekt Literature in Context (LIC) / Literatura v kontextu, který je prezentován na NEDWEBU (Nederlandistik in Wenen); mj. zde najdete i položku COMENIUS. LIC je pokusem srovnat nizozemskou (i vlámskou a afrikánskou) literaturu 19. a 20. století s německou a rakouskou. K tomu se připojili partneři z Maďarska, Polska, Slovinska, Slovenska a Česka a navíc je tu (možná z unijních důvodů) přidána ještě literatura anglická a španělská (penězovodem byl/je program Culture 2000).

Na homepage jsou čtyři položky - jazyk, literatura, období a proud, ze kterých byste si mohli v ideálním případě vybrat svoji variantu (třeba že si slovinsky přečtete o maďarské literatuře v období 1900-1950 nebo v afrikánštině o českém dadaismu). Tak takhle to nefunguje, nejpropracovanější jsou samozřejmě mateřské varianty - německá a holandská.

Co si tedy můžete přečíst o české literatuře v češtině? Především hesla přes padesáti autorů, jejichž abecední řazení vytváří pěkné aliance, třeba sousedství Berková, Bezruč, Bondy, Březina nebo Martínek, Mrštík, Nováková, Ouředník. Heslo obsahuje biografii, popis poetiky, bibliografii, domácí recepci, recepci v zahraničí a vliv jiných.

Dále jsou zde dva větší soubory - České země v letech 1880-1920 s 12 subkapitolami a Současná česká literatura s 18 subkapitolami. V jedné, s názvem Magická Praha, je psáno: Do funkce "styčného důstojníka mezi kýčem a uměním" se pasoval Michal Viewegh - ne bez úspěchu, jak dokládá ohlas zejména jeho románů Báječná léta pod psa (1992) a Výchova dívek v Čechách (1994). Tak tomu říkám magický kontext.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám