Za pocit autenticity se může dobře schovat i lecjaká vada na celkové kráse. Což je přesně případ amerického filmu Legendy z Dogtownu, jehož děj počíná v 70. letech minulého století na plážích Santa Moniky, kde pod molem, z větší části roztřískaným, předvádí jen tak pro sebe parádní kousky na surfu partička kluků, jež spojuje kamarádství a prkýnka s kolečky i bez nich.

Skejty ale mají u kluků čím dál víc navrch, zvlášť poté když se v čase velkého sucha ukážou vypuštěné bazény u bohatých vil skvělým místem k tajnému bláznivému ježdění. Po pár takových skejťáckých bazénních mejdanech je zrod U-rampy prakticky na spadnutí. Se vzrůstající slávou party, z níž starý surfař Skip vytvořil tým s názvem Z-Boys, je ale zároveň na spadnutí ta skvělá soudržnost kluků, kteří každý po svém reagují na nabídky sponzorů, reklamních agentů a rozdychtěných holek.

Příběh party

Vlastně je to starý známý příběh, který svou podstatou ani nemá, čím by nějak oslnivě překvapil. Navíc ten, kdo dnes s klením uskakuje v parcích i na ulicích před blázny na nebezpečně rychlých prkýnkách, asi nemůže mít moc chuti se na to jít ještě dívat do kina.

Jenže Legendy z Dogtownu za to docela stojí, i když dnešní skejťáci se možná nad kousky legendárních Z-Boys jen útrpně usmějí. Film totiž po poněkud vlažném a dlouhém začátku, kdy jsou jednotliví aktéři příběhu obtížně rozpoznatelní a mnoho minut se opravdu na plátně hlavně jezdí, postupně nabírá dramatičnost, spád a autentickou vůni oněch časů, v nichž se cosi rodí a něco zaniká (a nemusí to vůbec nutně souviset se skateboardingem).

Scenárista Stacy Peralta byl tehdy jedním z nich a dnes, už jako filmař, který má za sebou úspěšné dokumenty, vzpomíná s nepřehlédnutelnou nostalgií, ale zároveň s poctivou snahou postihnout z oné doby to podstatné. Vzpomíná na Tonyho, svého rivala na prkně i v lásce k Jayově sestře Kathy, na Jaye, jediného, který nepodlehl mámivým lákadlům a zůstal navždy snílkem i průkopníkem nových kousků bez ohledu na umístění na závodech. I na Sida, outsidera, který měl potíže s vnitřním uchem, neuměl moc jezdit, ale za kamarádskou účast v partě dal všechno, co na světě měl.

Dokumentárně laděný snímek

Režisérka Catherine Hardwickeová skvěle pochopila tón Peraltova vzpomínání a se smyslem pro postižení dobové atmosféry natočila dokumentaristicky laděný film, v němž hodně vsadila na ruční kameru, na herecké výkony, které by leckterého z mladých herců mohly katapultovat hodně vysoko, i na vynikající hudbu, která je podstatnou součástí každého takového snímku.

Předvídatelnost děje - divák samozřejmě velmi správně tuší, co s kluky úspěch musí udělat, i to, že starý opilec Skip se těžko stane špičkovým manažerem dravého adrenalinového sportu - je tedy dostatečně vyvážena základní pravdivostí příběhu i autenticitou atmosféry, v níž se odehrává. A vztahy mezi jednotlivými aktéry děje - to nejpodstatnější, na čem naštěstí film nakonec především staví, jsou rozehrány docela působivě, takže lze rozhodně mluvit o značném a sympatickém přesahu za hranice většiny zpravidla pitomých sportovních filmů.

Legendy z Dogtownu, USA 2005
Režie: Catherine Hardwickeová,
scénář: Stacy Peralta,
kamera: Elliot Davis,
hrají: John Robinson, Emile Hirsch, Victor Rasuk, Michael Angarano a další.