Článek
"Můj původní záměr byl nahrát album na Kubě," přiznává překvapivě. "Byl jsem v Praze na koncertu Ibrahima Ferrera a napsal jsem si do mobilu text, který mi připadl dobrý pro případný duet. Když jsem se s ním pak setkal, usmíval se a tvrdil, že to není špatný nápad a že bychom to mohli zkusit. Jenže pak na další mé aktivity nereagoval, takže z mé představy, že za ním pojedu na Kubu a mimo jiné tam nahrajeme duet, sešlo."
Americká deska
Müller nakonec nahrával v květnu v New Yorku ve studiu Monsters Island, tam, kde realizoval už své předešlé album Monogamný vzťah. Jestliže ale předcházející deska vznikla během tří dnů a zčásti šlo spíše o studiový jam session, tentokrát měl jasnou vizi. Skladby byly připravené, koncepce daná věkem, pročež zbývalo jen najít muzikanty.
"Řekl jsem si, že si pozvu to nejlepší, co seženu," vzpomíná Müller. Sen si vyplnil. Do studia přibyl zejména skvělý bubeník Omar Hakim, který hrál například se Stingem, Davidem Bowiem nebo Brucem Springsteenem, dále kytarista Hiram Bullock, známý též ze spolupráce s našimi Monkey Business, a baskytaristé Will Lee a Anthony Jackson.
Po práci v zámoří se hlavní tvůrčí tým Müller, producent Henrich Leško a výkonný producent Jožo Stopka vydal domů do Bratislavy, kde od poloviny května do konce července dílo dokončil.
Na kolekci 44 je čtrnáct skladeb, z nichž dvě jsou duety. Rádiový singl Už to tak vyzerá s Müllerem nazpívala jeho dcera Ema. Písničku Sníh Iva Bittová, někdejší zpěvákova životní partnerka. Mimochodem, skladba Samota je nejenom na albu 44, ale také na nové desce Ivy Bittové.
"Je to naše společná práce a připadlo mi zajímavé vydat ji na dvou deskách vycházejících prakticky současně. Vnímám ji jako dvě rozličné písničky, Iva i já jsme si nazpívali vždy svou verzi," vysvětluje Müller.
Podle výkonného producenta Stopky jsou náklady na nové album vysoké asi tak jako cena luxusního auta střední třídy. Peníze šly především na konto majitelů newyorského studia a také do honorářů špičkových hudebníků. Müller tvrdí, že by sice bylo hezké, kdyby si s ním přijeli zahrát na nějaký koncert, ale je to prý pravděpodobně nereálné.
"V písničkách na desce nejsou žádná politická ani společenská témata," prozrazuje ještě. "Jsou to skladby vycházející z věcí, které se odehrávají ve mně, v mé duši a v mém srdci."
Velmi osobní album
Původním záměrem nové desky bylo nahrávat na Kubě a částečně nasát atmosféru tamní hudby. Nevyšel, nicméně Müller zůstal otevřený a na rozdíl od předešlého Monogamného vzťahu kolekci hudebně zpestřil.
Pohybuje se na linii od rockového šansonu přes jazz rock, příjemné rockové písničky až k baladám. Nepouští se však do žádných experimentů. V porovnání s Monogamným vzťahem jsou skladby celistvé, mají takříkajíc začátek a konec. Pro vypravěče Müllerova formátu je to velmi podstatné, zachovává to desce plnohodnotný život.
Byť s ním hraje kapela ze skvělých muzikantů, jeho výraz napovídá, jak osobní v podstatě všechny písničky jsou (i když to třeba není z textu patrné). Kapela může roztahovat křídla jak chce - sentiment, kapka nostalgie a ledabylosti v Müllerově hlase nabízejí pohled pod pokličku.
Tam je upřímnost. Prozrazuje příběhy lásek a tužeb, přibral si k tomu více nadhledu než v minulosti a vykresluje poklidný život dospělého chlapa, kterého už v životě potkalo ledacos, leč po dalších prožitcích touží.
44 je dospělá deska dospělého a zkušeného muže.
Richard Müller: 44
Richard Müller: 44 44/Sony BMG, 58:43