V předcházející scifi próze nazvané Konec zákona se vydal do budoucnosti, kdy se společnost kolem bezdětného čtyřicátníka Šimona začne rozkládat a ulici ovládnou bojůvky neštítící se jakéhokoliv násilí. Plný utrpení byl i život mladé Beáty v románu Moře smutku za tvým psem. Možná že už tam se objevily záblesky jeho nového příběhu o hledání smyslu lidské existence.

Nebo to bylo v Antarktidě? Vopěnka miluje hory, touha změřit síly s přírodou ho přiměla k cestě za polární kruh. "Uvědomuji si, že na rodinu a domov vzpomínám čím dál méně," napsal v knize Antarktida na prahu konce. "Jsem teď víc tady než tam... Sněží, a je v tom trocha poezie... poezie mého srdce dovezená sem odjinud. Neboť tento kraj nic neví o povaze mých bohů."

Tady všude nacházím souvislosti s jeho novou knihou. Vopěnkovo vyprávění je zřetelně vyzrálé a spontánní. Úspěšný muž středního věku navzdory relativnímu bohatství pociťuje vnitřní prázdnotu. První kapitola ho zastihne s osmiletým synem Benjaminem na pohřbu manželky, která náhle odešla ze života. Byt na kraji Prahy je pojednou prázdný, poslední týdny synovy školní docházky nabízejí úvahy o prázdninové cestě. Je rozhodnuto, vydají se do Řecka a budou pokračovat dál, do rumunských hor. Jakoby si rodinná tragédie ještě nevybrala vše, dostane se na samý kraj svých schopností.

Martin Vopěnka: Moje cesta do ztracena, Putování s Benjaminem

Mladá fronta, 240 stran