S nápadem přišlo Originální hudební divadlo zastoupené Renée Nachtigallovou, jež se s Janou Divišovou ujala organizace i nastudování Prodané nevěsty v polních podmínkách, jaké dnes lesem zarostlé údolí divadlu může poskytnout.

Zájem o představení byl obrovský a pořadatele zcela zaskočil. Do Šárky se už od poledne trousily zástupy lidí všeho věku, které využily krásného počasí k výletu zakončenému operním představením zdarma. Půl hodiny před představením se stěží hledalo volné místo na zemi v ohrazené části lesa, kde "tábořily" celé rodiny a s pořadateli vedly poziční spory o hranice, kde se pomyslné hlediště měnilo v stejně imaginární jeviště. Do Šárky přišly více než dva tisíce lidí a stovky zklamaných diváků vraceli policisté od uzávěr přístupových cest, protože se prostě do malého kousku lesa už nevešly.

Diváci dál od pódia hudbu neslyšeli

Zážitek z Prodané nevěsty měli jen ti, jimž se podařilo usadit se poblíž účinkujících, ostatní vnímali neozvučenou operu v lese jen jako pantomimu. Účast v Prodané nevěstě přitom přijali přední sólisté - Helena Kaupová (Mařenka), Aleš Briscein (Jeník), Luděk Vele (Kecal), Václav Lemberk (Vašek) a další se snažili, seč mohli, aby alespoň části publika připravili hezký zážitek.

Velký orchestr paláce Žofín pod taktovkou Františka Preislera ale byl obsazením spíše malý a sólisté od něho daleko, takže po hudební stránce leccos skřípalo, ale o hudební preciznost tu vlastně až tak nešlo. Prodaná nevěsta v Šárce byla víc atrakcí na závěr léta, která měla upozornit na místo, kde se kdysi s úspěchem hrálo divadlo.

Od roku 1913 s přestávkou první světové války až do roku 1922 tam byla uvedena řada oper, operet i činoher. Tehdejší hlediště pojalo 10 tisíc sedících a 8 tisíc stojících diváků. Pokud by se ale do Šárky mělo divadlo opravdu vrátit, znamenalo by to značnou investici do úprav areálu, jehož stopy už dnes nejsou v zarostlém prostředí takřka patrné.