Článek
Herec a hudebník Christian Taguet založil v roce 1973 soubor Le Puits aux Images (Studna na obrázky), který vystupoval pod širým nebem v barokních kostýmech a s živou hudbou a na repertoáru měl tituly od Moliéra po současného dramatika Daria Fo. Po rozpadu souboru založil Taguet nový, který s názvem Cirque Baroque nadále vystupoval pod cirkusovým šapitó a vycházel z tzv. "nového cirku", který kombinuje artistické umění s divadlem.
Japonská inpirace
Ningen je inspirován životem japonského spisovatele Jukija Mišimy, jenž po neúspěšném pokusu o puč spáchal harakiri a z jehož díla vyšel česky román Zlatý pavilón i několik divadelních her. Markýzu de Sade uvedlo v roce 1998 Divadlo na Vinohradech. Diváci Ningen ale - podle Tagueta - nemusí být s Mišimovým životem a dílem přímo obeznámeni, aby měli z představení zážitek.
To je i není pravda. Inscenace sice pracuje s volně řazenými obrazy, většina z nich ale na Mišimovu biografii tak či onak odkazuje. Zbytek je volnou procházkou japonskými dějinami od samurajů po druhou světovou válku s asociativními odkazy na evropskou historii a kulturu v podobě Jany z Arku či utrpení sv. Šebestiána. Čitelnost a smysl těchto odkazů je ale bez přímého slovního označení minimální a jejich dramaturgické propojení velmi vágní. Zdá se, jakoby na konkrétní akrobatické kousky se teprve ex post zavěšovaly významy, místo aby artistické umění pronikalo do pevně koncipovaného tématického celku.
Nevyrovnané výkony artistů
Artistická úroveň představení kolísá mezi náročnými a dobře zvládnutými výstupy (akrobacie na volném laně v obraze sv. Šebestiána) a průměrnou kvalitou (samurajští žongléři s kužely). Kromě silných míst je tu i hodně prázdného prostoru, zaplňovaného křikem, pobíháním a hlučnou hudbou. Na staré japonské divadlo upomínají postavy v tradičních maskách a kostýmech i jeviště rezignující na klasickou arénu a vybíhající mezi diváky v podobě přehlídkového mola. Kulisa japonského domu s paravány zůstává ale téměř nevyužita, stejně jako další možnosti (např. živá hudba).
Z Ningen si asi každý divák odnese trochu jiný dojem. Ti, kteří vidí "nový cirkus" poprvé, budou zaujati (byť nepříliš dokonalým) spojením divadla s akrobacií, zkušenější divák si vzpomene na brilantní vystoupení souboru Que-Cir-Que před šesti lety anebo loňské hostování souboru Cahin-caha s inscenací Grimm. Ostatně i na letošní Letní Letné uvádí český soubor Divadlo Continuo inscenaci Letokruhy, v níž Seiline Vallée a Salvi Salvatore podřizují akrobatické umění sugestivní divadelní poezii a myšlence.