Povídali jsme si s ní o kapele, jejich tvorbě a budoucnosti.

Jak jste přišli na tak zvláštní název kapely? Je těžký na výslovnost.

Je, ale lidé si alespoň procvičí mozek. Je to zkomolenina názvu staročeského tance. Hezky zní.

Všichni v kapele jste profesionální muzikanti, kteří hrají vážnou hudbu. Proč máte potřebu vyjadřovat se ještě prostřednictvím world music, konkrétně zpracováváním ukrajinských a slovanských písniček?

V těch písních je obrovský lidský příběh, hluboké sdělení. Když se pořádně hudebně zpracují, mohou promlouvat k lidem na celém světě. Myslím, že je to úkol kapel pohybujícich se v tomto stylu.

Mohla byste být konkrétnější a uvést příklad nějakého sdělení?

Ve folklóru východní Evropy jde v podstatě o pití a lásku. Většinou to končí špatně. Myslím si, že tyto věci jdou s člověkem od počátku života a budou ho doprovázet až do konce. Veškerý folklór se dotýká lidského bytí.

Jak zpracováváte původně lidové písničky?

První vlna byla taková, že se vzala lidová písnička, tak jak byla a předělala se do bigbítu. To už je ale za námi, protože tímto způsobem skládají všichni. Naše písně, to je kompoziční mistrovství Aleše Mrázka. Zpracovává je do obrovských hudebních detailů. Nejde nám o to připodobnit zvuk folklóru, ale sdělit emoce skladby.

Nedávno jste koncertovali na Ukrajině a v Bosně. Jak přijali vaše písničky?

Na Ukrajině to bylo úžasné. Hrozně jsme se báli, že nás vypískají, neboť jim przníme jejich jazyk. Oni nám to ale sežrali i s navijákem, jak se říká. Bylo to na festivalu v Sheshorech, je to jeden z největších etnofestivalů na Ukrajině. Lidi vzali úplně všecho, co se jim tam předložilo. Řvali, mávali vlajkama, bylo to opravdu úžasný. V Bosně jsme dopadli obdobně, jen to byl festival žánrově uvolněnější.

Jaký je záměr kapely do budoucna?

Rozhodně nechceme zůstat jen u ukrajinského folklóru, ale co přesně bude dál ještě nevíme.

Příjímají vás i na českých festivalech?

S festivaly u nás je to trošku složitější, protože je obtížné se na ně dostat. Je mnohem snažší hrát v zahraničí. Momentálně máme rozjednané hraní v Maďarsku, Pákistánu a Litvě.

Takže kapela se slušně rozjíždí?

Je to strašně přijemné. V dubnu jsme vydali desku, strhla se obrovská vlna pozitivní kritiky a najednou se to rozjelo. Jenže v ten moment se kapela málem rozpadla, protože před koncertem na Ukrajině naše violistka onemocněla. V hrozných nervech jsme se rozhodli, že na koncert pojedeme pouze ve třech, s malým programem. Nakonec to dopadlo tak, že s námi jela kapela Maraca a my tam během dvou dnů secvičili s jejich violistkou celý program. Dopadlo to dobře.

Jsou tedy v kapele personální změny?

Teď začneme hrát se synem Karla Plíhala Matějem. Je to osmnáctiletý hošík z brněnské konzervatoře. Velice dobrý muzikant.