Článek
Děj filmu sleduje - zprvu odděleně, pak v propojení - příběh dvou z většinového hlediska přinejmenším podivínů. Paul je poznamenaný veterán války ve Vietnamu, jehož již zašlá noční můra dostala nový rozměr a razanci po teroristických útocích na Dvojčata. Hrůzný sen se znovu stále častěji vrací a Paul v děsu z terorismu brázdí svou dodávkou Los Angeles a pozoruje i pronásleduje vše podezřelé, od balíčků s nákupem odložených na schodech až po "divné" počínání arabských mladíků. Je zřejmé, že jeho běs je paranoidní, ale zároveň jako by Wenders neustále připomínal rčení, že paranoia ještě nemusí nutně znamenat, že po vás nejdou.
Opakem Paulovy zahořklosti a podezíravosti je neteř Lana, která přijela po dlouhé době do Ameriky strýčka najít a předat mu dopis od své již mrtvé matky. Za léta prožitá s misionářskými rodiči v Africe a v Izraeli z ní vyrostla idealistická mladá žena, odhodlaná nyní v rodné zemi radostně a oddaně pečovat o bezdomovce, rozmlouvat s bohem, věřit v dobro a konat ho při každičké příležitosti. Osud svede ty dva dohromady nad tělem bezdomovce Hassana a spojí na cestě k hrobu, ale snad i novému začátku...
Wenders údajně napsal scénář Země hojnosti za tři týdny a za další tři ho natočil, jen aby vyplnil mezeru mezi dokončením snímku Nechoď klepat na dveře a jeho uvedením do kin (u nás bude mít premiéru 15. září). Poněkud horká nit je ale bohužel vidět především v první, zhruba hodinové části filmu, kde se jen velmi zdlouhavě popisují charaktery obou hrdinů, zjevné přitom velmi brzy po začátku.
Ve druhé části, odehrávající se na cestě, teprve naplno přichází ke slovu Wendersovo vypravěčské umění i schopnost vytvořit osobitou atmosféru, jíž nechybí napětí ani sdílení citů.
Až příliš zvolna si tedy divák může vytvářet vztah k oběma hlavním postavám, jen pomalu se probouzí z ospalého tempa a obsahové rozvleklosti filmu. Nicméně nakonec obě hlavní postavy - i díky výborným, nenápadným, ale pečlivě propracovaným hereckým výkonům Johna Diehla a Michelle Williamsové - mohou zaujmout a strhnout přesto, že děj skutečné napětí postrádá.
Wendersův pohled na Ameriku opravdu není agresívní, je z něj cítit odstup cizince, který v ní dnes žije, zamiloval si ji, ale má své výhrady. K jednoznačnému postoji tedy nenutí ani diváky, jen předkládá k zamyšlení konkrétní lidské osudy zahalené hávem společenských souvislostí.
Což není důvod vyčítat - naopak. Jen by divák nepochybně uvítal, kdyby ty osudy byly napsány a natočeny bohatěji i dramatičtěji, kdyby Wendersovi tentokrát nestačilo k natočení filmu jen relativně málo nápadů.
Země hojnosti
USA/Německo 2004
Režie: Wim Wenders, scénář: Wim Wenders a Michael Meredith, kamera: Franz Lustig.
Hrají: John Diehl, Michelle Williamsová, Shaun Taub a další.