"Jmenuji se Aaltonen," řekne a žena, která je hlavou tříčlenné domácnosti, ho jako čeledína přijme na práci. Její manžel, který zhloupl kořalkou i fyzickým chátráním, tráví většinu času v uzavřené místnosti a starost o dobytek i pole pomáhá ženě zvládnout stárnoucí Herman.

Čtyři postavy stačily autorovi proslavenému historickými romány jako Egypťan Sinuhet, Nepřátelé lidstva nebo Pád Cařihradu k lyrické romanci, která se ovšem mění v nelítostnou baladu. Spisovatel ji přitom popisuje klidným, nevzrušeným stylem, který ale vystihuje napětí vztahů mezi obyvateli jednoho hospodářského stavení.

"Země nechávala své lidi předčasně zestárnout a těžkou prací i zošklivět, tak jak to udělala i jí. Ale ona se nebála stáří ani ošklivosti, když vedle ní byl ten muž. A bylo-li tak osudem určeno, nebála se porodit tomu muži i dítě," říká Waltari před závěrečnou, krvavou scénou.

Prostředí připomene Hordubala Karla Čapka, který také popisoval citové vzplanutí lidí na vesnici, které nebylo "posvěceno" manželským svazkem. Popularita příběhu napsaného v roce 1939 byla značná. Autora přiměla k pokračování a k českému čtenáři se dostala už za dva roky. I dnes je to literární zážitek.

Mika Waltari: Cizinec

Knižní klub, přeložil a doslov napsal Jan Petr Velkoborský, 144 stran