Zdeněk Štipl: Oči zavřít jsem nemohla

Na přelomu února a března 2002 proběhla v indickém státě Gudžarát vlna násilností, na jejímž počátku byla snaha o znovuvybudování Rámova chrámu ve městě Ajódhja. Hinduistický pogrom muslimských žen a dětí v blíže nespecifikované vesnici popisuje hrdinka, malá indická křesťanka, v novele, jejíž autor je studentem sanskrtu a hindštiny. Stále je to stejné, kvůli velkým idejím a za nezájmu vlád, úřadů či jednotlivých představitelů moci se ze sousedů a spoluobčanů přes noc mohou stát nepřátelé: v haličských městečkách, v českém pohraničí, na Kypru, v Bosně, na Srí Lance, v Indonésii etc. Česká próza byla obohacena nebývale vyzrálým debutem.

...Jsou místa, za která slova jít nemůžou. Dál už je jenom mlčení. A jsou i věci, co oči odmítají vidět, zavřou se, zaklapnou nebo je potáhne bledá neprůhledná mlha, snad je to mlha nevědění, která když padne, zvrátí hlavu. Je to tak dobře. Já ale tuhle milost očí neměla...

(Torst)

Z překladů:

Carlos Eire: Čekání na sníh v Havaně

Vzpomínky kubánského chlapce

Autor (1950), který opustil Kubu ve 12 letech v rámci operace Pedro Pan, kdy mohlo 14 000 dětí odejít bez rodičů do Spojených států, vzpomíná po téměř 40 letech na své dětství, na dobu, než se svět změnil.

Na domov, kde po sobě kluci místo sněhovými koulemi házejí plody chlebovníku. Na Toho, který zrušil Vánoce a americké filmy, na zpěv Cuba sí, Yanquis no a na Che Guevaru radícího pionýrům, aby neustupovali. Text o proměně kubánského ráje, o vyhnání z dětství, ovlivněný tradicemi latinskoamerické literární magie, je přirovnatelný ke Škvoreckého Zbabělcům.

V úvodu Eire píše: Vzpomínka je nejsilnější pravda. Ukažte mi dějiny nedotčené vzpomínkami, a ukážete mi lež.

(Přeložila Daniela Feltová. BB/art)

Rjúnosuke Akutagawa: Rašómon a jiné povídky

Výbor z próz jednoho z nejvýznamnějších japonských prozaiků 20. století je reedicí Obrazů pekla a jiných povídek z roku 1960. Titulní povídka Rašómon se stala v padesátých letech inspirací Akiru Kurosawovi k natočení stejnojmenného filmu. Akutagawa vycházel ve svých jemných i psychologických črtách z historických textů a zvláště povídek z doby Heian (794-1185), námět k Rašómonovi pochází z textů Kondžaku monogatari.

Příběhy sluhy, který ze zoufalství vyšplhá na bránu Rašomón a spatří tam mrtvoly a u nich zlodějku vlasů, či malíře Jošihideho, jenž má namalovat peklo, přitahují i dnes pestrobarevnou groteskností a bizarními obrazy, stejně jako jemnou ironií. Akutagawa (1892 až 1927) si cenil umění více než života - v pětatřiceti dospěl k přesvědčení, že už napsal vše, co mohl nejlepšího, a spáchal sebevraždu.

(Přeložila Vlasta Hilská. Argo)