Text hry dvojjediného tandemu Königgratz-Levínský se před několika lety zalíbil režisérovi Divadla Na tahu Andreji Krobovi. Secvičil ho do jímavé oslavy železničářů s hradeckým loutkářským souborem Nejhodnější medvídci. Jeho inscenace uhranula manželskému tandemu Štěpán Otčenášek (dramaturgie) a Hana Burešová (režie). Výsledkem je stejně bohatý, úsměvný, hrabalovsky pábivý a formanovsky sžíravý hymnus na železničářský stav.

Peoplemetry praskají ve švech

Königgratz, Levínský, Krob, Nejhodnější medvídci, Otčenášek, Burešová a početný herecký tým Divadla v Dlouhé objevili, a na vítězné tažení dramaticky přitvrdlou Evropou vypustili tzv. "reality play", hru (posléze inscenaci), která vznikla "doslovným přepisem tajně získané audionahrávky", jak se píše v programu k inscenaci. Pověstné "píplmetry" už zachytily podstatný úbytek sledovanosti her z rodu "cool" všude tam, kde se příběh Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou objevil.

Šumná scéna Davida Vávry

V invenčním scénografickém řešení Davida Vávry se vedou železničářské řeči, v nichž je možné objevit kus svébytné poezie, a také se propadá alkoholu, dějí se nevěrnosti, prohýří se dědictví, konfrontují se normalizační i klíči zvonící charaktery, a umírá se. To poslední už docela smutně, mrazivě, neboť kdo z nás ví. Všechno vešlo se do jediného dne, do jediné tajně získané audionahrávky, do dvou hodinek inscenace.

Mimochodem, Vávrova téměř plošná perspektiva řešení vlakového kupé druhé třídy z prvního výstupu přednosty stanice Jánského (Miroslav Hanuš) a výpravčího Dvořáka (Vlastimil Zavřel) má šanci vejít do učebnic scénografie stejně jako jeho malované pozadí exteriérových scén ve stylu přírodního zákoutí uprostřed průmyslové noci s herecky životnou plastickou reminiscencí na figurativní řešení Maroldovy Bitvy u Lipan.

Železnice jako na dlani

Zástup dalších postav výpravčích, uklízeček, mladých signalistek, posunovačů, kontrolorů dopravy, pokladních a hostinských spojují jména Tesař, Turek, Wohanka, Lokajová, Zimová, Sedláčková, Veliký... Zdobí hru nádherně českou, jakých se rodí míň než šafránu.

Divadlo v Dlouhé ve Švandově divadle Praha

Samuel Königgratz: Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (Zátiší s modrými anděly).

Režie Hana Burešová, dramaturgie Štěpán Otčenášek, scéna David Vávra, kostýmy Andrea Králová, hudba Robert Nebřenský.