Andy Werner: _funk you

Novelka jednadvacetiletého autora plná šťávy, taková cesta do hlubin dnešní študákovy duše, troufáme si tvrdit, že vtipná a radostná, aniž by zapomínala na horkost a tlaky ve skrytém podzemí. Například rozhovor Prokopa (studenta gymnázia a vypravěče) s profesorem češtiny Generálem Píkou (sic!): -

Tak co vás trápí, Prokope.

- Nevím, co dál.

- Neříkejte. Chudáčku. Hned zkraje vás uklidním. Nejste sám, vítězoslavně se usmál, vyfoukl oblak dýmu a usrkl si kávy.

- Připadám si zbytečnej. Nanic. Pod psa.

- Občas to přijde na každého.

- Víte, co je nejděsivější?

- Že vám vlastně nic nechybí.

- Přesně tak. Já všechno mám. Mám kde bydlet, co jíst, rodiče mě mají rádi, holku mám a dělám pro nejfantastičtější časopis pod oblohou nad tímhle městem.

- A přece nejste spokojen.

- A přece jsem nespokojen. Víc než nespokojen. Mě to tady sere.

(Petrov)

Ivan Medek: Děkuji, mám se výborně

V září 2003 vysílal Český rozhlas na stanici Vltava v rámci pořadu Osudy pět třicetiminutových vyprávění nedávného osmdesátníka Ivana Medka o jeho životě. Přepisem vznikla útlá kniha, která byla doplněna 20 fotografiemi a jmenným rejstříkem. Syn generála Rudolfa Medka, bratr malíře Mikuláše Medka, hudební organizátor a publicista, signatář Charty 77 a sanitář, spolupracovník rozhlasové stanice Hlas Ameriky ve Vídni, vedoucí Kanceláře prezidenta Václava Havla. Ve všech etapách jeho života se o něj Historie vždy nějak otřela, ale on ji ani neproklínal, ani toho nezneužíval. Proč jsou vždycky ti, kteří mají co říct, tak skoupí na slovo? Občas něco napíšu, občas někde něco řeknu. Žiju. Mluvím s lidmi, pozoruji, rozčiluji se. Na otázku, jak se mi daří, odpovídám jako celý život: Děkuji, mám se výborně.

(Torst)

Z překladů:

Fleur Jaeggyová: Proleterka

Subtilní a místy až do krajnosti úsporná próza švýcarské autorky žijící v Itálii zachycuje vzpomínky zralé ženy na dvoutýdenní plavbu po Středozemním moři na lodi Proleterka. Šestnáctiletá dcera objevuje svého sedmdesátiletého otce, se kterým se vídá po rozvodu rodičů jen málo. Popis nezajímavé, víceméně nudné cesty je jakousi antiodysseou, nejde tu o naději, o hledání Ithaky. Pokud hrdinka něco nalézá, pak je to přežívání, zmar, zkáza a odcizení. Román má v sobě, díky jemné krutosti, lhostejnosti a ironii, cosi starodávně dekadentního, což potvrzuje ukázka.

Cesta do Řecka, otec a dcera. Poslední a první možnost být spolu. To my dva ale nevíme. Nebo on možná ano. Příroda kolem je zrovna uprostřed svého nejhoroucnějšího bujení. Nádhera a jed. Jaro hladí a přitom vyvolává paniku.

(Přeložila Jana Vicencová. Host)

Stanley Wells: Věčný Shakespeare

Užitečná průprava pro návštěvu některého nejen letního představení: Životopis, vztahy s kolegy, konkurenty a mecenáši a také podmínky, ve kterých tvořil a ve kterých se jeho díla v té době hrála a vydávala. A rozbor nazvaný Shakespeare spisovatel. Pozoruhodná je např. analýza způsobů, jakými Shakespeare nakládal s historickými či literární mi předlohami svých her a jakými dosáhl unikátní životnosti svých hrdinů. Emeritní profesor Birminghamské univerzity a editor oxfordského kompletního vydání Shakespearových děl přibližuje také podoby, které stále slavnějšímu Shakespearovi přisoudili romantikové, viktoriánci a další vykladači. Výtečná překladatelka navíc v závorkách doplnila pro českého čtenáře relevantní detaily (které Wells nezná) -například oceňovaný Trnkův loutkový film Sen noci svatojánské.

(Přeložila Milena Nyklová-Veselá. BB art)