I když koncert byl po hodině a čtvrt ukončen kvůli přívalu deště, připravil posluchačům zážitek, na který určitě nezapomenou. Jeden z nejlepších trumpetistů na světě je i ve svých 77 letech ve formě a i přes některá věková omezení stále dosahuje stratosférických výšek jako před lety při hostování u Big bandu Gustava Broma. Jistě - nehraje již dlouhá sóla jako dříve, ta přenechává spoluhráčům jako Patricku Hessionovi, ale když "vypálil" vibrující výšky, zdálo se, že v Krumlově zazněla "jazzová polnice" posledního soudu.

Jeho desetičlenná kapela je sestavena z již zkušených kanadských a amerických hráčů a vedle Hessiona se zaskvěli i trombonista Roger Watkins a barytonsaxofonista Dennis De Blasio - ten i výborným scatem při bluesové směsi. Kapela je doma ve všech stylových obdobích Fergusonovy kariéry od swingu až po popjazz. Směsí z tohoto období v čele s Bernsteinovou MariouGonna Fly Now z Rockyho byl koncert násilně ukončen, jakoby až rouhačsky božskou Fergusonovu trubku nemohli "na nebi" poslouchat.

Hraji pro radost, ne pro peníze

Sobotní koncert v Českém Krumlově tak slavný kanadský trumpetista nedohrál kvůli dešti. O chvíli později o tom ale již v dobré náladě vtipkoval.

"Není to poprvé. Již v 50. letech se mi to několikrát stalo na festivalu v Newportu. Byl jsem tím proslulý, takže mi producent George Wain začal dokonce říkat vyvolavač deště," smál se. 

 "Mými vzory byli Louis Armstrong a Dizzy Gillespie, jako třináctiletý jsem dokonce seděl Armstrongovi na kolenou a on se mi smál. "Tak toto bílé dítě chce hrát jazz? Tak mi něco ukaž!" A já mu musel zatroubit na trubku. Nesměl jsem mu ale říci nic o Gillespiem, protože ti dva se neměli moc rádi," pokračoval Ferguson.

Rád si připomíná i Leonarda Bernsteina: "S Lennym jsme měli společný názor na smysl hudby, já jsem vždy svým muzikantům v kapele tvrdil, že nehrají, aby si vydělávali peníze, ale pro radost. Když jsem pak jednou natáčel s Lennym a jeho Newyorskou filharmonií, slyšel jsem, jak říká totéž svým filharmonikům." )

Ferguson vzpomínal i na Broma

S dojetím si stále připomíná přátelství s českým hudebníkem Gustavem Bromem. "V šedesátých letech jsem žil v Londýně a byl jsem právě bez kapely. V Berlíně jsem se setkal s bandem Gustava Broma a hned jsme si padli do oka. Navázali jsme spolupráci, které také tehdy přál rok 1968. Měli jsme velké plány, byl jsem u něho v srpnu 1968 na chatě, když do toho přišla srpnová invaze. Tehdy jsem se velice dobrodružně dostával z Československa, propašovali mě tajně na podlaze Gustavova auta. Ale stačili jsme spolu mít několik koncertů, nahráli jsme desku i vystoupení v televizi."

Jako boss kapely se sice tváří přísně, ale s nadhledem sledoval, jak všem chutnalo české pivo: "Máme sice od 1. srpna hrát v Londýně v proslulém Ronnie Scott Clubu, ale při tamní situaci a kvalitě vašeho piva tady asi zůstaneme déle."