Článek
Hrdinou filmu Atentát na cara z roku 1991 je doktor, který podléhá psychóze. Blouzní a fantazíruje, že prožívá chvíle z konce života ruského cara Mikuláše II., jehož popravili bolševici.
Čím vás fascinovala smrt posledního ruského monarchy?
Když jsem točil film, neměl jsem nic podobného na mysli. Poprava carské rodiny je přesto v Rusku stále živé téma, dodnes je celá událost obestřena nejasnostmi a některé souvislosti nebyly nikdy odtajněny. Já jsem se snažil natočit film, který by nebyl jen historickým popisem. Kdysi jsem měl točit s Italy Čechovovu adaptaci Pavilonu č. 6, příběh o doktorovi, který se trápí v provinčním maloměstě a nakonec se zblázní. Projekt se ale neuskutečnil, nicméně když jsem potom chtěl udělat film o popravě posledního cara, použil jsem některé motivy z Čechovova příběhu. Sledujeme vlastně jen doktorovo blouznění, jak on si představuje, že zemřel car. Celé to mělo jednu výhodu, mohl jsem svobodněji nakládat s fakty a nepředstírat, že točím věrnou rekonstrukci.
Proč není dodnes všechno okolo popravy carské rodiny odtajněno?
Hlavně z politických důvodů. Neboť politici se vždycky snažili využívat carovu popravu ke svému prospěchu. Vezměte si za příklad Jelcina. On byl tím, kdo nechal v Jekatěrinburgu zbourat dům, v němž byla carská rodina popravena. Někteří lidé tam totiž chodili a připomínali si carovu smrt a tehdejší komunistická moc nestála o podobné památníky. Ovšem po pádu režimu se najednou kdesi objevily kosti, o nichž Jelcin prohlásil, že patří posledním Romanovcům, a udělal carské rodině opožděný královský pohřeb v St. Petěrburgu. Přitom ale nebylo zcela jasné, jestli se skutečně jednalo o ostatky cara.
Nefantazírují dnes Rusové o tom, že by mohli mít nového cara?
Ne. Myslím si, že lidé netouží po carovi, ale po demokracii. Těch, kteří sní o monarchii, nebude více jak pět procent. Problém je, že Rusko potřebuje silnou osobnost v čele státu, silného vůdce. Lidé dnes vědí, že zabití cara a jeho rodiny byl zločin. Ale to neznamená, že by Mikuláš II. byl dobrým panovníkem a že by si všichni přáli mít monarchu. Poslední car byl bohužel slabým politikem, který žil ve špatné době. Ovládala ho jeho žena, sám se dopustil mnoha politických chyb, které později způsobily jeho pád a napomohly k vypuknutí revoluce. Kdyby panoval o sto let dříve, třeba by se dožil klidného stáří. Ale na počátku 20. století se celý režim nacházel v hlubokém úpadku, doba si žádala silného panovníka typu Petra Velikého.
Ale co to znamená silný vůdce? Může mít Rusko někdy skutečnou demokracii?
Abyste mi rozuměl, já nemám na mysli někoho, kdo by omezil lidské a občanské svobody. Silný představitel státu by měl být politik, který bere na sebe zodpovědnost a dokáže svými činy garantovat stabilní demokracii. Získá si důvěru lidu.