V roce 1986, ještě před vydáním vlastní debutové desky, spolupracovala s kytaristou U2 Edgem na Heroinu, písničce ze soundtracku k filmu Captive. O rok později se umělecky setkala s Terrym Hallem, bývalým zpěvákem kapely Specials. Nazpívala vokál do skladby Monkey In Winter a později se setkali nad nahrávkou All Kinds Of Everything.

Jakmile hvězda svérázné Irky počala stoupat, o práci s ní měl zájem téměř každý, kdo na britské hudební scéně něco znamenal. Ona nabídky přijímala. Na cizí alba nahrála tolik písniček, že to dalo na výběrovou kolekci Collaborations - a ještě něco zbylo.

Jednotlivé kompozice na desce jsou jistě pozoruhodné. Sinéad O´Connor se jako lasička proplétá nástrahami různých hudebních stylů a všude zanechá stopu. Tu ladnou, tu hlubokou, ale jinde také ne moc šikovnou.

Přijímá preciznost syntetického trip-hopu v písničce s Massive Attack, bere rockový grund v kusu s irskými U2, zjemňuje a obrušuje výraz ve folkpopové písni s Damienem Dimpseyem a ztrácí se v tuctovosti v průhledné Tears From The Moon, kterou jako by s Conjure One nazpívala pro potřeby povětšinou nudných českých rádií.

Od konstatování o různorodosti je jen krůček k záporům sbírky. Collaborations je v podstatě souběhem náhod. Jako celek je roztříštěná na kousky, v nichž se principálka Sinéad ne vždy zaskví.

Nahrávky jsou od sebe časově vzdálené, což rozbíjí zvukovou složku kolekce. Zpěvačka přeskakuje od jednoho hudebního stylu ke druhému a do každého jen tak nakoukne skrz závěs. Pravda, v trip-hopu je vcelku sebejistá, skvělá je v intimní Blood Of Eden nazpívané s Peterem Gabrielem, nicméně jinak se jen tak převléká ze šatů do triček a zpět.

Je to výběrová kolekce. Její koncepcí je různorodost, nemá ale ducha. Irka jí jen zabíjí mezičas.

Sinéad O´Connor: Collaborations

EMI, 79:27