Článek
Podle oficiální verze se Wajda cítí být unavený, vyčerpaný a na cestu si netroufl. Vyskytly se ovšem hlasy, že nechce opustit Polsko v souvislosti se spekulacemi, podle nichž by teroristé mohli příště zasáhnout právě u našeho severního souseda.
A potom jsou tací, kteří mají jasno: za všechno mohli prý zase Zlíňáci. Mezi Hradištěm a krajským městem Zlín panuje ostrá rivalita, která nezná slitování. Do Zlína se z "tadyma" jezdí za lepšími doktory, ale třeba i za tetováním. Takže Wajdův parádní marš možná zastavila zlínská hlídka u Napajedel, aby zase těm hradišťákům něco "vyvedli". Ale filmový svět se nemusí bát, naštěstí mu "nezakrótili gágorem."
Mladší než ti mladí
Výstavu Wajdových črt a obrázků z jeho japonského pobytu museli místo něho zahájit v Galerii Slováckého divadla slavná polská herečka Krystyna Jandová spolu s filmařem Krzysztofem Zanussim. Oba mají Andrzeje rádi.
V Hradišti očekávaný autor filmů jako Popel a démant, Danton, Člověk z mramoru i Člověk ze železa se proto představil pouze svými kresbami jako "člověk z papíru". Celý den se ale o tomto klasikovi z učebnic živě mluvilo, jako by byl mezi námi.
Například jeho kolega Zanussi (podle jedněch režisér filmu morálního neklidu a ceněný intelektuál, podle samotných Poláků údajně pánbíčkář a staromilec) nenechal nikoho na pochybách, jaké místo legendy a autority zaujímá Wajda v Polsku: "Je to národní režisér, který vždy uměl ve svých filmech vystihnout ducha doby (Zeit geist)."
A jaký je Wajdův tajný recept? "On vždy dovedl zůstat mladým. Když kolem něho stárnuly celé generace filmařů, jež se stávaly klasiky, uměl být Wajda naproti tomu otevřený k novým věcem a točil jako ti nastupující. Byl i mladší než ti mladí," dodal Zanussi.
Herečka Jandová zase připomněla, že Wajda dělal dva druhy filmů. Historické kostýmní dramata a podobenství režíroval jako generál, který přesně ví, co má dělat a jak bude vypadat natáčení na druhý den. V případě komornějších snímků ze současnosti pracoval někdy velmi zmateně, sám jako režisér váhal a stále zvažoval různá řešení. Byl plný pochybností, musel se konfrontovat s druhými. "Připadal jste si jako na cestě, o níž nevíte, kde skončí," uzavřela Janda.
Legendární Výslech
Krystyna Jandová měla ovšem v Hradišti i jiné povinnosti, než vzdát poctu režisérovi, který ji pravidelně obsazoval do svých filmů a stále s ní chce natočit ještě další a další snímek o současném Polsku. Dokázala, že ve svých dvaapadesáti je šarmantní, elegantní dámou, která si s vámi ovšem sedne klidně na schody místního muzea, aby poskytla rozhovor.
V rámci "polského dne" uvedla i legendární film Výslech Ryszarda Bugajského z roku 1982. Tehdejší protesty nově ustaveného hnutí Solidarity a následná politická krize způsobila, že dozor nad kinematografií polevil. Soudruzi měli jiné starosti. Během osmi let relativní svobody vzniklo silné a otřesné svědectví o procesech 50. let, snímek o ženě, která dovedla statečně vzdorovat svým trýznitelům a mučení. Jakmile se mocipáni tehdy otřepali a nabrali zpět půdu pod nohama, film byl uložen do trezoru. Ovšem podařilo se jej stáhnout na VHS, a poté se po celá léta pirátsky šířil po Polsku. Poláci se scházeli a po sklepech a bytech si jej tajně promítali, ačkoliv už na obraze té x-té kopie byly vidět jen barevné šmouhy. Když se Výslech dočkal po roce 1989 konečně premiéry, získala Janda za výkon v hlavní roli cenu v Cannes.
Kdo se bohatým programem v pondělí neunavil, mohl ještě večer připít na 50 let Filmoteky narodowe, na výročí polského filmového archívu, který filmovce už dlouho pomáhá. Přítomný ředitel Waldemar Piatek by se možná nechal na skleničku zlákat.