Vrhač nožů, který před nedávnem nenápadně vstoupil do naší literatury, budí zvědavost. Nejen pro utajovanou totožnost autora, ale i proto, že navazuje na silnou tradici německy psané pražské literatury, a navíc se vykazuje neobyčejnou, experimentální formou.

Ačkoliv autor se pohybuje v konkrétních prostředích (Berlín, Praha, Paříž) a zaznamenává svůj kontakt s realitou (dění na ulici, pročítání novin, setkávání s milenkami), jeho próza patří k typu tzv. dostředivé literatury. Jeho pozornost je obrácena spíš dovnitř než do světa kolem.

Spolu se Solo Lovcem se vydáváme na cestu do krajiny jedné mysli a odhalujeme její nejskrytější zákoutí, všechno to, co se bojíme si připustit, natož o tom hovořit, nápady vysoustružené naším vědomím i výplody našeho podvědomí.

Vrhač nožů má podobu koláže krátkých, jedno- maximálně desetiřádkových záznamů. Tvoří jej aforismy (Cynismus je afrodiziakum těch, co ztratili smysl), stručné reflexe okolí i výhradně vnitřních stavů, sny a vize, někdy dadaisticky rozverné, jindy sadistické a sebedestruktivní. Velmi pozvolna pak Solo Lovcův svět zaplní několik postav, milenky Růžovka, Kolednice, Inženýrka..., excentrický intelektuál doktor Krusta a umírající přítel Vrhač nožů a dodají textu matný epický rozměr. Ten přece jen mohl být vzhledem k rozsahu sto osmdesáti stran i avizovanému útvaru fragmentárního románu výraznější.

Solo Lovec vytváří obraz jednoho rozjitřeného nitra, zachycuje živé sny a přitom ostře vnímá neuvěřitelnou realitu, občas pseudointelektuálně ztěžklý, občas sebeironický, břitký glosátor i básník surrealista.

Vrhač nožů vlastně nepřekvapí tématy sexu, smrti, snů, skrývaných podivných sklonů, překvapí tím, jak autor dezinfikuje své "lovcovy zápisky" od vzpomínek či tématu vztahů s rodinou, které v našich vnitřních světech patří k nejdůležitějším, a jak podobně zachází se vším, co by se dotýkalo jeho profesního života. Což je škoda, protože ať je jeho svět autentický, nebo spíše mistrně vybudovaný, zůstává takto jeho hra na otevírání třinácté komnaty zatím nedohranou.

Nečekaně přitažlivé vzhledem ke složitějšímu textu je grafické provedení Vrhače nožů a za zmínku stojí i úvodní slovo básníka a dramatika Ludvíka Kundery, který se téměř kriminalistickou dedukcí pouští do odhalování pachatele, který se pod pseudonymem Solo Lovec skrývá.

Solo Lovec: Vrhač nožů

Přeložila Jana Zoubková, Labyrint, 181 stran