Ostře sledovaný titul Harry Potter a princ dvojí krve už pošesté připomíná, že stane-li se kniha zbožím, je podstatnější její marketing než obsah, neboť v konkurenci výrobků podobných si jako vejce vejci je výhodou jen "báseň" sloganů, obalů a patentních technologií, které ji prodávají. A ty jsou v Harryho případě jak z učebnice public relations.

Kniha jako piškot

Je zapotřebí ztotožnit zábavu s uměním, včas zabrnkat na strunu očekávání či zapracovat negativní reklamu, s níž by měla hlava Vatikánu věru šetřit. Vše se hodí. V mediální bitvě nejsou důležitá sdělovaná fakta, nýbrž prostý fakt sdělování - vždyť o kom se nemluví, není.

A tak se v okurkové sezóně, do níž byl šestý díl cyklu protřele odeslán, předem mudrovalo, koho si smrt vezme v dalším svazku. A po jeho zhltnutí se zase média s vervou plátku "Denní věštec" zaklínají tím, že s přibývajícími stránkami ubývá pohádky a roste násilí, ačkoli zla a neprostupné šedi je tu vždy tolik, kolik vidí oči čtenáře, jenž má zrát, vyhraňovat se a soucítit spolu se sedmnáctiletým hrdinou.

Kdyby Rowlingová rukopis odevzdala až po útocích v londýnském metru, možná by bylo bradavického strachu ještě víc, protože se jako každý autor populárního čtiva zajímá spíš o děj než o tvar a dá se strhnout dočasnou aktualitou. Dokázala to už stostránkovými pasážemi ze sportovních arén v době Eura 2000 či rýpáním na adresu tisku, který si dovolil glosovat její let vzhůru.

Životopis Rowlingové připomíná, že má fabuli seriálu už od počátku promyšlenou, ale vlivem těch neplánovaných vstupů svazky viditelně kynou jako piškot, aniž něco zásadního přidávají. Vůle se zkáznit asi není ani na straně autorky, jejíž tvůrčí čest by měla čelit přibývajícím miliónům i pozici u nakladatele, ani na straně redaktora, jenž má být jejím prvním rádcem i kritikem. Papír zaplatí jiní.

Včas vytrumfovat

Od prvního dílu k šestému je tedy Harryho sága jak přehlídkou vatování příběhu, který lze bez ztráty kytičky zkrátit na polovinu, tak důkazem, že Rowlingová není stylistkou na dlouhé tratě. Dokazují to schémata, jež tentokrát naplní nový učitel lektvarů Horác Slughorn, jenž Harrymu obstará učebnici s vpisky "Prince dvojí krve", i horečnaté sondování v historii školy, motivacích postav a chlapcově předurčení. Před vyvrcholením třítisícistránkové epopeje musí totiž být vše připraveno na střet bílé magie s černou, což autorčina příprava, byla-li jaká, většinou nezvládá jinak než nalévárnou roztrušovanou na pokračování.

Haprující pasáže nevyspraví ani zjištění, že oním princem je nakonec jedna z nejživotnějších postav: profesor Snape s identitou "dvojitého agenta". Jen bláhový by v něm ještě nespatřoval pilíř pro ságu rozhodující, byť mu Harry v závěru dává za vinu smrt ředitele školy Brumbála, se kterým se vypravili potřít další inkarnaci Vy-víte-koho.

Ale musí to být v sérii smrtí z posledních tří dílů nutně smrt opravdová? Důvtipný čtenář už obdržel, jak říká Škvorecký, řadu indicií, aby si z nich domyslel zbytek a třeba se stavil u bookmakera dojednat kurs sázky na výsledek. A tak výhoda uondané Rowlingové před cílovou rovinkou je v tom, že může jedině překvapit. Doufejme, že jí v rukávu zbylo aspoň jedno eso a že ho uplatní i díky snaze soupeřů uzavřít příběh dřív než ona.

Pokud už zásluhou šprýmařů víme, jak by asi bradavické otazníky vypointovali Orwell, Doyle či Dahl, nastal v téhle bridžové partii pro všechny zájemce čas trumfovat bez ohledu na copyright. Snadné to však nebude. Vskutku trefná parodie na Harryho zatím není k mání - neboť zlaté pravidlo parodování praví, že je účinné jen tehdy, pokud za to předloha stojí.

J. K. Rowling: Harry Potter and the Half-Blood Prince.

Bloomsbury, London 2005. 607 stran, cena 16,99 (v ČR 675 Kč).