Hlavní obsah

Liternetur@: Na co se díváme? Na plíseň.

Právo, Jakub Šofar

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jak moc je důležité být v obraze (mít přehled, vědět, znát a chápat)? No jářku, je to přece to nejdůležitější; co by to bylo za člověka, který by chtěl nevědět a neznat. Jenže při té uvědomovací pouti došlo k proměně, aktivní individuální hledačství bylo nahrazeno pasivní kolektivní normovanou nalejvárnou, a teď je třeba úzkostlivě odlišovat rovinu poznání a rovinu manipulace. Obrazy v obrazech.

Článek

Téma patnáctého čísla časopisu pro střední Evropu Kafka, který vydává a distribuuje Goethe-Institut a jehož adresu jsem již v Liternetuře uváděl, zní Moc obrazů.

Marianne Gronemeyer, profesorka pedagogiky na vysoké škole ve Wiesbadenu, v textu Vrstva plísně nad realitou pepřem nešetřila: To, jak jsme si zvykli zacházet s obrazy, mění nejen naši schopnost vzpomínat, ale obecně i náš postoj ke světu. Jsme tak vycvičeni, že už vidíme jen to, co se nám ukazuje. Vlastně se už ani nedíváme, jsme díváni, v tom smyslu, že naše dívání už není aktivní, nehledá a nepozoruje, nýbrž je řízené a ovládané. Jaký div, že se všichni touží dostat do obrazu, přesněji řečeno na obrazovku, protože je to pomalu jediná záruka toho, jak si získat uznání. A o kousek dál: Obrazy dnes tvoří hodnověrný, paralelní svět ke skutečnosti nebo přesněji: Vytvářejí na ní jistý druh povlaku, vrstvu plísně. Umožňují, aby se hranice mezi oběma stále více ztrácela, a zároveň přitom realitu pohlcují. Jejich přitažlivost je v tom, že jsou libovolně rozmnožitelné a reprodukovatelné. Ve své neomezené opakovatelnosti jako by nás zaštiťovaly proti jakékoli ztrátě. Díky nim je všechno nahraditelné a nic v jejich světě neumírá. Jsou zárukou prezence.

S plísní se dá nějakou dobu žít. Až to nepůjde, začne část společnosti hledat účinný protiplísňový preparát. Jeho použitím však s plísní zmizí i velká část reality. Vida -na jakou pěknou sci-fi jsem tu zadělal. A to jsem ještě nevyužil možnosti, které nabízí dvojí význam slova moc.

Heslo o filosofovi Zdeňku Kratochvílovi, včetně odkazu na jeho stránky, jsme uveřejnili v Literární encyklopedii Salonu (28. 4. 2005). Kdo chce být v obraze v tom optimálním slova smyslu, měl by jeho internetovou adresu navštěvovat a ordinovat si pravidelné ozdravné pobyty v ní. Přivítá vás tu nápis: Buď vítán každý, kdo nepřichází škodit! Položka Co je to tady zač obsahuje především informace o autorovi, o jeho díle a je vlastně jakousi mapou stránek. Je zde i vysvětleno, proč se doména jmenuje fýsis: Ať má přirozenost větší prostor aspoň mezi virtualitami, když už je přehlížena a pošlapávána v domnělé "realitě". Další položky jsou věnovány Hérakleitovi, rozvernému bohovi Hermovi (včetně Vstupu do obskurního podsvětí hermetismu) nebo předsokratikům (je jich několik desítek, stačí si vybrat). V položce Texty si můžete kromě jiného přečíst různé Kratochvílovy texty, třeba esejistickou knihu Obrana želvy, teze k seminářům či posudky na studentské práce.

Ideální závěr k mému dnešnímu pesimistickému hudrání? Přirozenost se ráda skrývá. Tak pravil mudrc.

Reklama

Výběr článků

Načítám