Simon se narodil 10. října 1913 v Tananarive na Madagaskaru, který byl tehdy francouzskou kolonií. Je označován za jednoho z největších moderních autorů "literatury paměti". První knihu vydal v roce 1946 a od té doby napsal dvě desítky knih. V Česku jsou známa jeho díla Vítr, Příběh, Flanderská cesta, Triptych, Lekce věcí a Tramvaj.

Jeho způsob psaní románů měl rysy poezie, ve svých textech psal hlavně o paměti, zapomínání, ztrátě, mizení, tedy o čase.

Dílo posledního francouzského nositele Nobelovy ceny za literaturu má velice komplikovanou větnou skladbu, která je dnes ve francouzské literatuře již zásadním pojmem. Simon se ve svých románech snažil o netradiční pojetí času, ve kterém se prolíná přítomnost a minulost. Tímto způsobem se pokoušel postihnout emoce, respektive jejich útržkovitost.

Z hlediska techniky psaní bývá Simon považován za představitele takzvaného nového románu, což byl pokus některých francouzských spisovatelů z 50. let 20. století vytvořit opak klasického románu. Tito představitelé - vedle Simona například Alain Robbe-Grillet, Nathalie Sarrautová či Michel Butor - se domnívali, že klasický román se přežil a již nemůže postihnout novou skutečnost.

Román bez postav a děje

Odmítali románový děj i postavy a zabývali se popisem věcí a jevů bez souvislosti a časové následnosti. To znamenalo, že příběh se neodvíjel chronologicky ani logicky a že byl pro většinu čtenářů těžko srozumitelný. Jean-Paul Sartre označil nový román s despektem za "antiromán".

Do literárního světa vstoupil Simon roku 1946 románovým debutem Švindléř, ve kterém se ještě jako v následujících dílech Gulliver a Na napjatém laně drží tradiční formy. Ale už ve Svěcení jara (1954), příběhu mladíka Bernarda, který se ze vzdoru proti nevlastnímu otci odstěhuje od rodiny, se u Simona začal projevovat vliv díla Williama Faulknera. Naplno se nová orientace projevila v románech Vítr, Tráva a Flanderská cesta.

Romány Vítr, ve kterém je text plný závorek a interpunkčních znamének a mnohé věty nejsou dokončeny, což vede k jisté "rozmazanosti" celého textu, a Příběh, za který obdržel v roce 1967 francouzskou literární cenu Médicis, jsou jediné dva Simonovy romány, které vyšly v 80. letech v českém překladu.

Posledními Simonovými romány byly autobiografická Botanická zahrada (1997) a Tramvaj (2001). O ní napsal Le Monde: "Proud paměti, ztráta, smazávání. Psaní o čase, tedy o chátrání: Claude Simon v malbě strašně dojímavé, jednoduché, téměř obnažené, tiché, pomalu se pohybující a jakoby pokryté jemnou patinou..."

Claude Simon se narodil 10. října 1913 v Tananarive (dnešní Antananarivo) na ostrově Madagaskar, který byl tehdy francouzskou kolonií. Dětství prožil syn důstojníka koloniální armády v jihofrancouzském Perpignanu (matku ztratil v deseti letech), později studoval v Oxfordu a Cambridge.

Koncem 30. let se aktivně účastnil španělské občanské války na straně republikánů. Po druhé světové válce maloval a zabýval se vinařstvím. Od roku 1963 se věnoval výhradně literatuře.