Jedno červnové ráno Petřík vstal, vyčistil si zuby, aby se mu lépe snídalo, po cestě do kuchyně provedl několik dřepů, tím ještě více podpořil chuť na první kávu, a chystal se zapnout příslušnou plotýnku na sporáku. Jenže pohodu ranního rituálu narušil neznámý vetřelec. Z koupelny útočil nepříjemný zvuk, jednolité, nepřerušované svištění ve vysokém tónu, ničemu nepodobné. To si snad ze mě někdo dělá kozy, nasupil se Petřík. Zvuk se ozýval z plynového kotle nad vanou, jeho smaltovaný kryt jemně vibroval - evidentně nebylo něco v pořádku. Á doprdele, řekl Petřík nahlas, přestože na veřejnosti vždy expresivitu výrazů potlačoval. Ale tady není na veřejnosti, a hlavně to vypadá na nějaký průser. Párkrát dřevěným topůrkem kladívka poklepal na kotel (tento intelektuální, nesmyslný, ale často prováděný výkon je jakousi karikaturou činnosti datlů a strakapoudů).

Svist si říci nedal. Náš hrdina měl bohudíky připravený blok s telefony opravářů a mohl bez dalších sebedehonestujících úkonů vytočit číslo odpovídajícího mistra. Ten se vymlouval, že má už osm nasmlouvaných návštěv, že by mohl až tak někdy po páté, ale protože ho Petřík až skoro hystericky zapřísahal, aby si ten zvuk alespoň poslechl v mobilu, blahosklonně svolil. Jakmile i on uslyšel svistot, zařval: Hned jsem tam, vypadněte z koupelny, všechno vypněte a modlete se, aby to nebouchlo! Já radši ještě zavolám hasiče a policii. Petřík opravdu odložil modlení až na potom a nejprve vypnul proud. Pak začal účtovat se svým životem...

No, nebudu vás napínat a detektivovéamatéři už na to sami taky jistě přišli. Klubko je třeba odmotávat od chvíle probuzení. Hrdina historky je moderní člověk a zuby si čistí elektrickým kartáčkem. Ten po dočištění opustil z neznámých důvodů příslušnou objímku držáku, po dopadu na okraj vany se sám od sebe spustil a zapadl do rohu koupelny, za vanu, kde díky svým obrátkám narážel do plechového panelu stěny koupelny, odkud vibrace přebíral plynový kotel.

Svět je poznatelný, o tom není sporu. Ale s jakými rozpaky! 

www.adbar.bloguje.cz

Uvědomuji si, že jednou z mála oblastí, kde zatím internet může literatuře něco nabídnout (mluvím o lidech), jsou blogy, které ale příliš nesleduji. Je v tom rozpor, ale to bych se musel do virtuality přestěhovat a já se nechci stát takhle závislý. Občas mi to ale nedá a nakouknu pod pokličku. Blog Lehkomyslné řeči stojí životy vznikl v říjnu 2003, v copyrightu je jméno Adam Javůrek. Ze zápisu z 22. 6.: Vltavu brázdila sekačka na trávu. Zapnutá, samozřejmě. Mám dva svědky. Sekala vodu a mířila proti proudu. Pod Vyšehradem to chce trochu zkrátit, myslel si zřejmě Sekáč, který na ní seděl. Už je to tam celé zarostlé vodou. A já mám rád anglickou řeku.

Do těchto vod se vydejte, nakladatelští kapitáni!