Tanečnice a choreografky se v ní pokoušejí vyjádřit, jak blízko nebo naopak daleko si mohou být dva lidé, a používají k tomu kombinace moderních technologií v oblasti hudby, lightdesignu a videoprojekcí. K ocenění získaly čtyři sta tisíc na vznik dalšího díla, které musí být uvedeno do konce příštího roku a jehož se musí účastnit více tanečníků.

Jaký sen vám umožní výhra si splnit?

Nemám žádný sen, který by mě tak lákal, že bych potřebovala 400 tisíc. Nevím, co si s cenou počneme. Zachycuji si vizuální střípky z každého dne, ale zatím žádný není tak silný, aby mě nutil udělat nové představení. Máme pořád ještě plnou hlavu toho, jak Tichomluvu přiblížit obrazu, který jsme si představovaly, jak toto představení ještě dotáhnout. To nám však cena zřejmě neumožní, protože má svá pravidla. Musíme si to proto všechno promyslet, na což ale zatím nebyl čas.

Kdy tedy začínáte zpravidla tvořit?

Vždy, když mám pocit, že mám nějaké téma, které nás oslovuje a trápí. Snažím se je zpracovávat, vytvoříme struktury a naplňuje je pohybem, ale i hudbou a světlem. Trvá to ale dlouho. Třeba Tichomluva začala vznikat před třemi lety a původně byla myšlena pro mne a Petra Opavského. Postupně se to však proměnilo, i když základní idea je podobná.

Co byste si přála?

Abych měla možnost se více koncentrovat, aby práce neprobíhala tak, že člověk přijde v posledních dnech před premiérou v 18 hodin do zkušebny a klohní to. Chtěla bych se na celé dny zavřít a pracovat na choreografii, aby mohla uzrát, aby byl propracovaný každý detail. Chtěla bych, abychom si stály za každým krokem a pohybem.