Každý z účastníků totiž podává zcela odlišnou verzi příběhu, a tak místo aby se podařilo událost zrekonstruovat, její obrysy jsou stále zamlženější. Kurosawa ovšem z mozaikovité miniatury dokázal vytvořit sevřený film, který byl revoluční tím, že tutéž událost podával z několika různých pohledů.

Výbor, který vyšel v 1960 pod názvem Obraz pekla a jiné povídky postihuje Akutagaweho tvorbu v plné šíři. Vedle povídek z doby Heian (794-1185) nabízí v Kapesníku i žánrový obrázek přelomu 19. a 20 století a také jeho vůbec poslední dílo, alegorii japonské společnosti Mezi vodníky.

Dobové kritice je však třeba dát za pravdu, povídky ze sbírky Kondžaku monogatari, inspirované příběhy z raného středověku jsou nejpůsobivější. Akutagawa dokázal staré příběhy skvěle převyprávět, zachoval jim strohost a bizarnost, ale pod vlivem evropské literatury je obohatil o psychologické aspekty. Dokázal přitom výborně vystihnout zchudlé a chátrající Kjóto v titulní povídce stejně jako navodit až hrůzyplně dusnou atmosférou v hororovém Obrazu pekla. Protiváhu k nim vytváří až bukolický příběh prodchnutý duchem buddhismu NosJezevec ukazující, jak se rodí legendy.

Škoda jen že výbor nebyl rozšířen o další povídky, nejlépe ze sbírky Kondžaku monogatari, vždyť Akutagawa, před tím, než dobrovolně opustil tento svět, neboť měl pocit, že už nic lepšího nenapíše, je autorem 140 vycizelovaných povídek.

Rjúnosuke Akutagawa: Rašomón a jiné povídky
Argo, 160 stran