"Vždycky ho bavilo si na něco hrát, dělat velká gesta. To patří k jeho životu, ale málokdo to dokázal pochopit... To, že řval a bral ze stěny pušku, byly pózy, zástěrky velkého citu," prohlásila kdysi o svém otci jeho dcera Barbara Kodetová.

Smutek vyjádřil i Kodetův herecký kolega Miroslav Donutil: "Byli jsme dlouholetí a důvěrní přátelé. Naše přátelství začalo v době, kdy jsme se setkali v angažmá v Národním divadle, a pokračovalo natáčením televizní inscenace Houpací křeslo." Přátelství s Kodetem se podle Donutila utvrdilo ve filmu Pelíšky a inscenaci ve Stavovském divadle Na miskách vah.

"Navštívil jsem ho pár dní před jeho odchodem. Ten pro něj byl v podstatě vysvobozením," dodal Donutil.

Pocházel ze slavného hereckého rodu

Kodet byl potomkem slavných uměleckých rodů Budilů a Kodetů. Jeho herecký rod sahá až k řediteli Prozatímního divadla Josefu Jiřímu Kolárovi. Jeho praděd byl Vendelín Budil, ředitel plzeňského divadla, dědové herec Jiří Steimar a sochař Emanuel Kodet, rodiče sochař Jan Kodet a herečka Jiřina Steimarová. Je nevlastním bratrem malíře Kristiána Kodeta a herečky Evelyny Steimarové. Cesta později slavného herce k divadlu přesto nebyla jednoduchá.

Jiří Kodet se narodil 6. prosince 1937 v Praze. Po emigraci nevlastního otce Jaroslava Juhana musel odejít z gymnázia a jeho matku, herečku Jiřinu Steimarovou, vyhodili z Národního divadla.

Kodet podával přihlášku na DAMU jako ošetřovatel koní. Uspěl až napodruhé. Školu sice dokončil, diplom však nezískal. Nikdy neobdržel zápočet z ruského jazyka.

Z Činoherního klubu do Národního divadla

Své první herecké angažmá získal v Pardubicích. V roce 1963 si ho vzal režisér Jan Kačer do Ostravy, odkud celý soubor přešel do Prahy, kde založili Činoherní klub. V tomto divadle zažil éru jeho největšího rozkvětu a zahrál si zde spoustu rolí: Jašu ve Višňovém sadu, Strýčka Váňu, Chlestakova v Revizorovi a další.

Po pětadvaceti letech v Činoherním klubu pak odešel do Národního divadla. Čtyřicet let tam odmítal vstoupit, protože odtamtud vyhodili jeho matku, situace se změnila až v 90. letech. Lidé ho tam mohli poprvé vidět jako sochaře Žaka ve hře Josefa Topola Sbohem, Sokrate. Na prknech první scény se později představil i v divadelních hrách Bílý muž a rudá tvář či Na miskách vah.

Ve filmu

Ani ve filmu zpočátku příliš příležitostí nedostal. U jeho jména v hereckém rejstříku komunisté poznamenali: jen malé a záporné role. A tak směl hrát jen mravně labilní floutky a sukničkáře (Hra o jablko aj.).

"Připadal jsem si jak pěstěnej jelen, jednorožec, udržovanej odstrašující případ. Aby ukázali, jak buržoazní lidi vypadají," vyjádřil se herec.

V šedesátých letech hrál například v oscarovém snímku Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky a ve filmech Hotel pro cizince či Všichni dobří rodáci. V roce 1982 ztvárnil kapitána Exnera v detektivce Smrt talentovaného ševce.

Velké úspěchy na filmovém poli potkaly až Kodeta v posledních letech. V roce 1998 obdržel prestižního Českého lva za roli v Knoflíkářích a o dva roky později opatřil této šelmě sourozence za ztvárnění otce Krause, bývalého odbojáře, v Pelíšcích. Poslední jeho rolí byl režisér František Vláčil, kterého si zahrál ve snímku Sentiment v roce 2003.

Zdravotní problémy

Jiří Kodet byl podruhé ženatý. S první manželkou Renatou Cihelkovou měli dceru Karolínu, s druhou manželkou výtvarnicí Soňou Murgašovou, kterou si vzal před 36 lety, dvě děti - syna Jana a dceru Barbaru (je rovněž členkou činohry Národního divadla).

V poslední době měl Jiří Kodet zdravotní problémy a život mu zkomplikovaly endoprotéza, zlomený krček a mozková příhoda.