Před dvěma lety jste vydali úspěšný debut Na pokraji slávy. Kdy vám došlo, že jste se na české hudební scéně prosadili?

Ondřej Polák (baskytara): Dlouho jsme toužili hrát na známějších a význačnějších akcích. Když se to začalo plnit, možná jsme si v tu chvíli uvědomili, že se něco stalo. Spousta lidí si po poslechu desky myslela, že jsme nějaký rockovější "boy band". Když nás pak ale slyšeli naživo, uznali, že je to bigbít.

Jak se to projevovalo?

Když jsme například loni na festivalu Broumovská kytara, který je podle nás ortodoxně bigbítový, přišli na pódium, brácha dostal kelímkem do hlavy a lidé na nás křičeli, že jsme komerční zaprodanci. Při třetí písničce se ale začali pohupovat, na konci si nás vytleskali na přídavek a člověk, jenž po nás hodil ten kelímek, si po koncertě přišel pro cédéčko.

Proč je tedy vaše nové album opět velmi decentní?

Když se nám začalo dařit, dostali jsme obrovskou chuť do práce a skládali nové písně. Vydavatelské firmě jsme nabídli pětadvacet skladeb, pomalé i rychlé, a ona si vybrala ty klidné. Lidé z firmy byli nadšení, jak jsme se v baladických věcech posunuli. Přesvědčili nás, že naše síla je v pomalejších melodiích. Náš producent Neil Douglas nám řekl, že rychlejší věci znějí příliš česky, jako gymplácký popík. V těch pomalejších je to prý blíž britpopu.

Mít anglického producenta není zatím v Česku příliš obvyklé. Jak jste k němu přišli?

Douglas je dvorní producent skupiny Stereo MC´s. Jel s ní turné po Česku a Slovensku, jenže jednomu členovi kapely našli na Ruzyni v zavazadle trávu a zavřeli ho. Neil to začal řešit a požádal o pomoc lidi z Universal Music, u kterých vydávají oni i my. Při tom řešení mu dali naše demosnímky a jemu se líbily. Dost nás to překvapilo, protože on měl k české hudbě despekt. Předtím například odmítl spolupráci na desce Anety Langerové.

Co jste se od producenta naučili?

Je to nadšenec, pracoval šestnáct hodin denně. Všiml si třeba, že větrací šachtou jde z místnosti, kde jsou bicí, k mixážnímu pultu dozvuk. Vzal velký mikrofon, položil ho do šachty a jedna stopa bicích na albu je nahrána tímto způsobem. Říkali jsme si, že se zbláznil, ale když jsme slyšeli výsledek, byli jsme nadšeni. Naučil nás také, že i ticho hraje, že umí udělat atmosféru písničky. My ho na oplátku naučili pít pivo. Po čtyřech měsících chodil do studia a ptal se, kolik piv má koupit.