Mobyho vystoupení poukázalo na významný trend na scéně tuzemské populární hudby. Přestože ta se dělí na desítky stylů a subžánrů, největší hvězdy je musí být schopny všechny absorbovat a syntetizovat, což čtyřicetiletý Richard Melville Hall dělá.

Písně z alb Play, Hotel18 doplnil ranými skladbami podloženými tančními rytmy, přičemž došlo i na vůbec první hit Go. Nikdo však neprotestoval ani když zvuku dominovala šťavnatá, rockově zkreslená kytara. Doby, kdy se jednotlivé styly vůči sobě vyhraňovaly, během devadesátých let vystřídal eklektismus postmoderny, kdy se spojovalo doslova všechno se vším. A tak na závěr zazněla Walk On The Wild Side od Lou Reeda, když během koncertu došlo i na Radiohead a na velmi futuristickou parafrázi Whola Lotte Love od Led Zeppelin.

Moby se svým přístupem řadí po bok Davida Bowieho, i když do jeho slávy i kvalit mu ještě leccos chybí. Místy bylo vidět, že Mobyho tvorba je trochu plošší. Moby sice zvládá rock i techno, stejně jako ambient a minimalismus, některé taneční skladby však působily jako skici, které ještě potřebují propracovat aražná, naopak písně by občas potřebovaly více odlišit.

Přesto však Mobyho vystoupení patřilo k těm nejlepším, které letos Praha mohla vidět.

Mobyho omluva

Moby se na scéně nestylizoval na role namyšlené superhvězdy, ale byl vstřícný a oplýval sebeironií. Když museli odejít po třech písničkách fotografové, řekl, že je to škoda, neboť vztah se teprve začal vytvářet, a že si připadá jako šlapka.

Také se omluvil. Nejprve za to, že nehovoří česky a od toho se odrazil k tomu, že Američané vystupují arogantně, takže jeho úkolem je nyní se všude omlouvat - i za prezidenta své země. Opět si vyprávěl s loutkou mimozemšťana  E. T. "Vypadá jako já," zhodnotil sebekriticky.

Moby zpíval v ČR již počtvrté; jeho předchozí vystoupení v Praze se uskutečnilo před dvěma lety. Poprvé se v hlavním městě představil  před Red Hot Chili Peppers v polovině 90. let s hardcoreovým repertoárem z alba Animal Rights