Téměř 200 stránek rukopisu je považováno za snad největší poklad hudebního oddělení Státní knihovny v Berlíně, kde jsou mimo jiné uchovávány i slavné originály děl Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Mozarta a Felixe Mendelssohna- Bartholdyho. Partitura 9. symfonie, tak jak ji Beethoven zapsal v letech 1822 až 1824, se nachází v knihovně na třídě Unter den Linden. Jen dva listy ze druhé věty jsou uloženy v bonnském Beethovenově domě a tři stránky z finále v Národní knihovně v Paříži. Protože ale rozhodně nešlo o čistopis a rukopisný záznam partitury a je kvůli nesčetným škrtům, výmazům a přepisům jen stěží čitelný, musel být odborně překopírován.

Význam díla

Ředitel knihovny Graham Jefcoate míní, že tento rukopis je mimořádný klenot: žádné jiné symfonické dílo prý totiž nemělo tak široký účinek jako opus 125 d- moll Ludwiga van Beethovena. Dílo zaznívá při významných událostech, jako jsou olympijské hry a hrána byla také při sjednocení Německa.

Když byla tato Beethovenova skladba 7. května 1824 poprvé uvedena ve vídeňském Kärtnertortheater, stál tehdy 53letý mistr s originálem v ruce po dirigentově boku a udával takt. Jeden z posluchačů později vyprávěl, jak skladatel, který už trpěl horšící se nedoslýchavostí, teprve po chvíli zaznamenal závěrečný potlesk a "nanejvýš nemotorně" za něj poděkoval.

Osudy rukopisu

Po Beethovenově smrti v roce 1827 se rukopis deváté symfonie dostal do rukou skladatelova životopisce Antona Schindlera a v roce 1846 - nejprve jen ve výňatcích - do berlínské Královské knihovny, která se dárci odvděčila rentou. Poté, co v roce 1901 předal vídeňský nakladatelský dům Artaria knihovně i finální větu symfonie, byl originál symfonie z valné části znovu kompletní.

Na ochranu před válečnými zmatky uschovala Pruská státní knihovna v roce 1941 rukopis Beethovenovy symfonie rozdělený na tři části na různých místech mimo Berlín, aby tak co možná nejvíce snížila riziko jeho úplné ztráty. Teprve v roce 1967, po odyseji mezi pomořanským Altmarrinem a univerzitním městem Tübingenem, se ústřední části symfonie dostaly k Nadaci pruského kulturního dědictví v tehdejším západním Berlíně. Ještě téhož roku pak předala polská vláda tehdejší NDR chybějící zbytek - Beethovenova Devátá se tedy ocitla zase alespoň v jednom městě.

Sjednocení Německa sjednotilo i rukopis

Pořád ještě byl ovšem rukopis uchováván v rozdělených částech Berlína - Devátá byla přitom "rozdělena" právě v oné pasáži závěrečné věty, v níž Beethoven stvrzuje celosvětovou radost a bratrství. A proto snad celá ta anabáze ani nemohla skončit jinak, než jak se završila: krátce po pádu berlínské zdi koncem roku 1989 přispěchal do Berlína Leonard Bernstein, aby tam ve Státní opeře dirigoval uvedení Beethovenovy 9. symfonie.