Kvůli knize s vámi zaměstnavatel zahájil disciplinární řízení. Proč? Vy přece nikde neříkáte: "Lidi, flákejte se!"

No, někteří lidé to v knize vidí, jiní třeba ne.

Neobávala jste se negativních reakcí velkých společností?

Přemýšlela jsem o tom, ale myslela jsem si, že se budou příliš stydět na to, aby něco řekly. Ale nebylo tomu tak. Možná se cítily ohrožené.

Jaké to je, zůstat ve firmě Electricité de France, která proti vám po vydání knihy zahájila disciplinární řízení?

Je to velmi divné, je to jako žít s manželem po rozvodu. Ale já chci všechno opustit a vést svůj život.

Jak vlastně kniha vznikla?

I když jsem napsala i jiné knihy, tuto jsem psala jen pro sebe, pro zábavu. Líbila se mi však natolik, že jsem pro ni nakonec hledala vydavatele, a jsem velmi ráda, že lidi tak zaujala.

Kdo jsou vaši čtenáři? Právě zaměstnanci velkých firem nebo třeba arabští prodavači?

I když to přesně nevím, tak ti určitě ne, většinou jsou to běloši. Zajímavé je, že mezi čtenáři převažují muži, alespoň mi většinou píšou muži, přitom obvykle dostávám dopisy od žen. Často jsou to lidé z velkých firem, kteří v nich zastávají velmi rozdílné pozice.

Uvažovala jste někdy, jak změnit situaci, se kterou je tolik lidí nespokojených?

Nevím, jak to změnit, já ji jen popsala, dělala jsem si z toho legraci. Ale nemám žádné řešení, jen vím, že změnit ji bude tvrdá práce. Ve Francii sice máme tradici revolucí, ale nevím, zda je ještě živá. Francouzům asi připadá nemoderní.

Kdy se začala měnit situace ve velkých firmách?

Zhoršila se před pár lety. Lidé, kteří pracovali ve velkých podnicích, cítili stále větší a větší tlak, aby vytvářeli více. Vy možná musíte za den napsat deset článků místo pěti, ale nikdo se už nestará o kvalitu.

Chápete lidi, kteří se s touto situací sžijí?

Chápu lidi, kteří ji akceptují, někdy jsou to lidé, kteří nevědí, co chtějí v životě, nebo to vědí a rádi by to dělali, ale nemohou z toho vyžít.

A co lidé, kteří v umělém prostředí firmy najdou skutečné zalíbení?

To není příliš obvyklé, i když tito lidé také existují. Já jim však nerozumím, připadá mi divné, že to někdo může mít rád. Něco jiného jsou odborníci, kteří dělají nějakou velmi specializovanou práci, kteří ale stojí na okraji tohoto dění. Lidem, kteří přijmou tento svět za svůj, nerozumím.

I když jste psycholog?

Psychoanalýza vám nezajistí, že porozumíte všemu. Pomůže vám najít logiku v tom, co říkají, ale nepřinese vám porozumění jejich světu.

Čerpala jste pouze z vlastních zkušeností nebo i od dalších lidí, třeba od vašich pacientů?

Ne, od těch ne, ale dost ze zkušeností svých přátel, kteří pracují ve velmi různých typech velkých společností. Hodně jsme o tom všichni mluvili a ukázalo se, že máme podobné zážitky. Všichni jsme pociťovali stejnou absurditu, nutnost jen poslouchat a říkat pouze ano. Je to velmi směšné. Velké společnosti předstírají, že jsou výkonné a zdatné, ale ve skutečnosti takové nejsou. Dvanáct let jsem pracovala v elektrárenské společnosti a předtím v malých firmách, které se věnovaly marketingu a lidským zdrojům.

Jak se vám tam podařilo tak dlouho přežít?

Jako mnoho jiných lidí, kteří tam pracují. Dělala jsem hodně věcí mimo práci.

To mi připomíná socialismus, kdy se lidé realizovali až po práci.

Já znám hodně lidí, kteří tohle dělají i v kapitalismu. Někteří si jdou do práce jen odpočinout, bavit se a chatovat s kolegy.

Při četbě se mi často vybavoval pojem odcizená práce. Nakolik vás ovlivnil marxismus?

V knize je kritika pojetí práce. Jako dělník můžete vidět, co vytváříte, zatímco ve velkých korporacích jsou lidé zaměstnáni jen vytvářením papírů, a někdy taky nedělají vůbec nic, jen organizují mítinky. Marxistka však nejsem.

I to, co popisuji, je protiklad Marxe, on říkal, že šéf nebo kapitalista okrádají dělníky, když si přisvojují jejich nadhodnotu, ale v mé knize se ukazuje, že ve firmě vlastně všichni zaměstnanci okrádají šéfa. Hlavně však věřím v sílu myšlenek. Jsem přesvědčena, že ideje jsou určující a vše ostatní na světě je následuje. Ale v marxismu jsou ekonomické struktury důležitější než ideje.

Kniha je plná narážek na socialismus a jeho rétoriku, nacházíte paralely mezi ním a korporacemi. Máte s ním nějaké vlastní zkušenosti, když zmiňujete Stalina nebo Stachanova?

Vlastní zkušenosti s ním nemám, nežila jsem v něm, ale zajímá mě a četla jsem o něm knížku.

Lenosti, buď pozdravena!

Přeložila Olga Sixtová, Rybka Publishers, 2005, 134 stran