U nás vás známe jen z překladu románu Rozšíření bitevního pole. Co to je, to rozšířené pole?

Myslím si, že v knize je jedna kapitola, kde je to velmi dobře vysvětleno - tedy aspoň doufám. Nevím, co bych k tomu dál řekl.

Vaše kniha je velmi sarkastická, říká se depresivní.

Ano, to se říká. Jsou tam některé pasáže, které lze snad označit za sarkastické. Ale u těch druhých knih bych už váhal, zda je tak označit.

Psal jste Rozšíření... o sobě?

Ani moc ne.

Vypravěč té knihy pozoruje svět kolem sebe z odstupu a jednání druhých postav mu připadá nepochopitelné, groteskní. Jako by šlo o loutky udivujícího divadla.

To je asi úděl pozorovatele, který registruje, co se kolem děje, a nemůže za to, s kým přijde do kontaktu. To nejsou jeho postavy. Ale nejsem si tak jist tím udivujícím divadlem. Záleží na úhlu pohledu, on se už možná ani nediví tomu, co se kolem něho děje. A na druhou stranu člověk může mít pocit, že nerozumí světu, že se v něm neumí pohybovat, ale zatím si toho na něm nikdo nevšimne. Všem připadá stále stejně normální a úplně obyčejný, jako jsou všichni ostatní.

Když jste knihu psal, pracoval jste jako programátor. Psal jste v kanceláři? Jaký je rozdíl mezi tím psát jako neznámý autor - a být zaběhnutou značkou?

V mém případě v tom nevidím rozdíl, je to stejné. Úspěch nehraje roli, co se týče mého psaní, ale zajišťuje mi existenci. Dnes můžu psát, kdy se mi zachce, tehdy jsem nemohl během pracovního dne. Vyhodili by mě na ulici.

Napsal jste také monografii amerického spisovatele Howarda Lovecrafta, která se jmenuje Proti světu, proti životu (Contre le monde, contre la vie). Jak vás tento autor ovlivnil?

Nevím, nedovedu na to odpovědět. Vlastně se nejednalo ani o monografii, jen jsem dal dohromady všechno, co už o něm bylo napsáno.

Co vám říká "proti světu, proti životu", že jste to dal do názvu knihy?

On byl mnohem větší extremista, postavil se proti světu i životu.

Proti čemu se stavíte vy?

Nevím, nedovedu odpovědět.

Letošní Festival spisovatelů Praha je věnován Giacomu Casanovovi. Co si o tom myslíte?

Mně to připadá hrozně legrační.

Kdo je Michel Bulteau, s nímž jsou spojeny vaše literární začátky?

Editor, který mi dodal kuráž, abych pokračoval v psaní.

Někde jste napsal či řekl: Nepatřím ničemu, co mě obklopuje.

To jsem ale asi neřekl já.

Je to uvedeno ve vaší biografii, v souvislosti s Lovecraftem dokonce na vašich oficiálních stránkách. Má ten citát k vám nějaký vztah?

Asi ten, že nemám žádný domov. Nikde se tak necítím.

Proč jste se přestěhoval do Irska?

Mně se líbí cestovat, jezdit z místa na místo. Baví mě to. A anglofonní svět, který je jinak celkem uzavřený, mě svým způsobem celého pohltil. Líbí se mi tam.

Svoje sídlo jste si tam pojmenoval The White House - Bílý dům.

Není to roztomilé? (smích) Přišlo mi to jako dobrý nápad.

Jste politický spisovatel?

Ano i ne.

V jakém smyslu ano a v jakém ne?

Nejsem žádná hlásná trouba něčeho.

Myslíte při psaní na čtenáře?

Ne, to ne.

Píšete pro sebe? Zachránilo vás psaní, když jste se například ocitl v psychiatrické léčebně a prožíval krize?

To tak nelze říct. Zachránilo mě spíš ekonomicky.

Napsal jste také básnické sbírky Zůstat naživu, Smysl boje, Hledání štěstí. Ty názvy znějí dost osobně, dramaticky.

Dramaticky? Ani bych neřekl.

Co máte raději?

Poezii, nebo prózu? Poezii, dovede dosáhnout čistšího výrazu.

Je také tak depresivní jako vaše prózy? Co čekáte od života?

Lidé se mylně domnívají, že dříve či později se přece něco musí stát. To je hluboký omyl. Život může být docela dobře zároveň krátký i prázdný.