Přibudou, už jenom kvůli tomu, že Coldplay zamotali hlavy fanoušků i tím, že oproti poněkud utahaným studiovým albům jsou na koncertech sympaticky živou rockovou kapelou s nezměrnou energií.

X&Y je deska typicky coldplayovská. Napověděl to již singl Speed Of Sound. Zcela to odhalil zbylý materiál na desce, jenž přes všechny řeči o tom, že kapela hodlá svůj zvuk posunout a pozměnit, vykazuje charakterové znaky minulosti.

Je to, jako když se na jednom rynku sejdou U2, Pink Floyd, Oasis a Radiohead. Coldplay v závěsu za nepřekonatelnými vzory dokázali napsat emotivní a silné písně. Na svém jsou v pomalých a středních tempech, skvělý (jen místy příliš ukňouraný) je zpěvák Chris Martin, obrovský kus práce odvedl také kytarista Jonny Buckland, srdnatě bojující se silou klávesových ploch a computerů.

Při vší úctě ke skvělé singlové skladbě Speed Of Sound, nežným White ShadowsX&Y či nesmírně důstojné a pevné Fix You je nepochybné, že tahle kapela je z velké části záležitost propagační práce managementu a gramofirmy. Předkládaná ojedinělá nálada alba je pouze slibným, nicméně mnohokrát již slyšeným popem s vkusnými texty.

Mnoho originality formace nemá, profesních dovedností tak akorát, aby mohla být použita jako vlajková loď britské scény, která rok co rok nutně něco takového potřebuje.

Je to příjemná deska, to ano. Jen ji nepřeceňujme.

Coldplay: X&Y

EMI, 62:35