Legendární soubor asijského kontinentu přijel do Prahy již podruhé. V roce 2002 uvedl v Divadle na Vinohradech nezapomenutelné a rozhodně dynamičtější představení Moon Water, zasvěcené živlu vody jako základnímu životnímu elementu.

Meditace na jevišti

Po celou dobu představení Písně poutníků stojí na kraji jeviště mnich, který je zasypáván neustálým proudem rýže.

Na scénu za všech stran přicházejí tanečníci. Velmi zpomaleným krokem objevují své teritorium, svatou řeku, kde se myjí, koupají a zároveň do ní házejí popel zemřelých. A svou zemi, kde rýže znamená zemi a země obživu. Všechny úkony a počínání tanečníků připomínají prvopočátek světa a lidského života, meditaci o lidské nerozhodnosti, o váhání být či nebýt, o váhání nechat jít a váhání odejít.

Jejich dřevěné dlouhé tyče evokují oporu na cestě, na nekonečné cestě poutníků v naději i zatracení. Jsou však možná také symbolem obrany i bojeschopnosti.

Rituál pod stromem bodhi, na svatém místě, kde Buddha došel svého osvícení, je zároveň obrazem o ženě a muži, o střetu pohlaví. Obřad ohně je silným dramatickým obrazem opět o meditaci, o pokoře, zániku i znovuzrození. Vyvrcholením představení je pak až neskutečná smršť a bouře rýžového deště padajícího ostrými proudy dolů na jeviště.

Jazyk a řeč tanečníků jsou podmíněny v tomto díle intenzivním časem meditování, oddělením času od reálného života a uvědoměním si jeho tíhy. Tanečníci rozkládají své pohyby v čase a prostoru nezvykle zpomaleným tempem. Mají čas, který neklidná západní civilizace již dávno zapomněla.

K čemu nás chce představení přivést - k úvahám o nicotnosti života na této zemi? Nutnosti čekat a očekávat?

Mnoho diváků v Sazka Aréně, která je pro toto dnes již kultovní představení neadekvátním prostorem, přišlo na show, která se ale v tomto případě nekoná.

V představení totiž nejsou k vidění závratně rychlé virtuózní výkony, na které mnozí diváci, zvláště na tomto místě sportovního klání, čekají.

Po děkovačce následuje ještě dlouhý akt, kdy tanečník tanečník hráběmi urovnává rýži do točitého symbolu spirály, spirály života, který nikdy nekončí. Předlouhý akt, znázorňující proměnlivost krajiny, vytlačil diváky i z draze zaplacených míst.

Cloude Gate Dance Theatre of Taiwan

Choreografie: Lin Hwai-min, hudba: gruzínské lidové písně, světelný design Chang Tsan- tao, scéna: Austin Wang, kostýmy: Taurus Wah, rekvizity: Szu Chien- hua, Yang Cheng-yung

Světová premiéra: 4. 11. 1994 National Theatre Tai-pei Tchajwan

Česká premiéra: 2. 6. 2005, Praha, Sazka Aréna