Milan Kundera: Zneuznávané dědictví Cervantesovo

Po janáčkovském svazku vycházejí v drobné knížce další dva eseje - titulní je z roku 1983 a Jeruzalémský projev: Román a Evropa z roku 1985. Postupně se tak k českému čtenáři - po časopiseckém uvádění v měsíčníku Host - dostávají úvahy jinak dostupné jen v cizojazyčných vydáních Kunderových esejů. Píšemeli v tomto Salonu na jiném místě o knize výjimečného Kunderova žáka Adama Thirlwella, snad můžeme ocitovat z druhého z esejů Kunderovo krédo:

Romanopisec je ten, kdo, jak říkal Flaubert, chce zmizet za svým dílem. Zmizet za svým dílem, to znamená zříci se role veřejné osobnosti. Není to snadné dnes, kdy všechno, co je jen sebeméně důležité, je nuceno přejít přes nesnesitelně osvětlenou scénu masových médií, která v protikladu k intenci Flaubertově nechávají mizet dílo za obrazem autora. V této situaci, které nikdo není s to se docela vymanit, výrok Flaubertův zní jako varování: když se propůjčuje roli veřejné osobnosti, ohrožuje romanopisec své dílo, které může být snadno považováno za pouhý přívěsek jeho gest, jeho deklarací, jeho stanovisek. Nuže, romanopisec není mluvčím nikoho...

(Atlantis)

Petr Pazdera Payne: Figury, figurace, figuranti a figuríny

Na krátkých povídkách, náčrtech, "traktátech" a zamyšleních zaujme především zvláštní deformovaná perspektiva, místy až panoptikální vidění - tomu odpovídají i početné ilustrace Michala Machata. Svébytný svět s vlastními pravidly vypravěč nastoluje bez vysvětlování, řada povídek se podobá jakýmsi hypotézám reality, opírajícím se často o biblické nebo mytické paralely. Pro čtenáře nespěchavé a hravé.

(Medard)

Sylvie Richterová: Místo domova

Závěr volné esejistické trilogie (po knihách Slova a tichoTicho a smích) věnované významným českým spisovatelům druhé půle 20. století srhrnuje různé texty a přednášky z let 1984-2004. V Itálii žijící bohemistka má výhodu odstupu, aniž by ztrácela ze zřetele jako hlavní téma "český domov". Dovolujeme si však upozornit především na čerstvější úvahu Etika a umění (2000), neboť ta se týká toho, co nás dnes pálí: Kýč je nepřítomnost vědomí zla... Dělící čára mezi tím, co je a co není umění, je dána rozlišením toho, co probouzí vnímání světa a co je otupuje.

(Host)

Jaroslav Tvrdoň: Tam nahoře

Chtěl bych napsat jednu jedinou dlouhou větu, která by nikdy neskončila, která by se nesla bez zájmu o svět, která by jeho zánik nezaznamenala, neboť by byla jeho zánikem. Věta bez nálady, bez myšlenky, bez postranních úmyslů, věta zvuk, věta vakuum. Kdo nám to zase na té naší literární chaloupce loupá perníček? Potlouká se kolem, hovoří jen se sebou, aniž by se přihlásil na vrátnici. Na nic nedbá, nemá ohledy a kašle na kánon. Dělá si z literatury holubník. Nikdy jsme o něm neslyšeli, nesedával s námi u ohňů a nechodil pro klestí. Přepadl nás ze zálohy a my jsme na to nebyli připraveni. Chtěl bych napsat jednu jedinou větu, v které bych zemřel, která by byla smrtí, smrtí dlouhou a bez paměti, bez ohlížení, bez předvídání, v níž je napětí bez napětí, v níž není sladkosti ani trpkosti...

(Dauphin)

Z překladů:

Péter Esterházy: Pomocná slovesa srdce

Textová koláž, skrze niž se známý maďarský prozaik (nar. 1950) vyrovnává se smrtí matky. Cynický spisovatelský deníček o "věcech kolem pohřbu" se zhruba ve třetině přelomí - podobně jako Picassův obraz Avignonské slečny - v kubistickou skrumáž vzpomínek, pocitů, citátů a obrazů. Privátní trauma vtáhne tvůrce do vesmíru textů světové literatury i do jakési obecně lidské paměti. V okamžiku zlomu se sice autor povrchnějším čtenářům trochu ztrácí, absurdita smrti ho ale opravňuje všechno zmačkat, rozbít literaturu a v trhlinách snad zahlédnout věci jinak.

(Přeložila Dana Gálová. Dauphin)

Michael March: Nelze-li jinak

25 rozhovorů s hosty Festivalu spisovatelů Praha

K patnáctiletému působení v Praze připravil organizátor festivalů knihu svých rozhovorů se spisovateli, z nichž někteří do Česka poprvé přijeli právě díky němu. Většina textů vyšla - obvykle v úpravě odpovídající zvyklostem novin - v britském, rakouském a zejména českém tisku, některé z nich také na stránkách Salonu. Zde vyšlo interview s americkým spisovatelem Gorem Vidalem, které sklidilo asi nejvíce zájmu, neboť potřebu polemiky vyvolalo v tehdejším předsedovi sněmovny Václavu Klausovi.

(Přeložili I. Bozděchová, J. Josek, Z. Mayerová, M. Pokorný, M. Procházka, D. Starr. Festival spisovatelů Praha/Nakladatelství VB)