Kaneová je představitelkou coolness dramatiky, zobrazující drsným, nepřikrášleným způsobem dnešní svět, Volánková je herečkou a autorkou brněnského HaDivadla, jemuž je tato optika blízká, zejména po příchodu režiséra Jiřího Pokorného, jemuž bylo svěřeno i nastudování Stísněné 22.

Syrovost a útržkovitost

Volánková je autorkou vyhraněné poetiky, kterou s Kaneovou spojuje syrovost a útržkovitost ve způsobu zobrazování lidských osudů. Původní text hry z roku 2001, pod názvem Stísněni (i v něm lze vidět blízkost s názvy některých her Kaneové) byl psán spíše než jako drama ve stylu hudební skladby - starý činžovní dům zní polyfonií hlasů skládající symfonii životů, odehrávajících se pod jeho střechou. Podstatné se děje na schodech jakožto místu potkávání a přeznívání dialogů za zavřenými dveřmi.

Nešťastná dramaturgická úprava

Po dramaturgické úpravě doznala hra nešťastné proměny, která ji dovedla k realističtější i grotesknější podobě. Děj se přenesl do tělocvičny, kde v aktuálním náznaku (loňské srpnové povodně!) existují vedle sebe jednotlivé postavy, jimž se autorka snažila dodat do úst ucelenější příběhy. Tím ale zlikvidovala to, co na hře bylo zajímavé, a podstavám tak jako tak nepomohla - jejich story nejsou dost bohaté na to, aby s nimi herci vystačili na více než devadesátiminutové ploše.

Navíc si herecké osobnosti činohry Národního divadla nezvyklé poetice tohoto dosti chatrného textu vypomáhají křečovitou siláckou stylizací, ke které je nutí režie, střídající formou rychlých střihů patos s jeho shozením do trapnosti. Výsledkem je ale tvar, v němž obě polohy nečitelně splývají.

Co se tu tedy odehrává?

V tělocvičně, která snad má být více než realistickým prostorem metaforou (ale jakou?), se potkávají starší manželský pár (Jana Preissová a Josef Vinklář), jemuž pes nahrazuje nenarozené dítě, mrtvá těhotná žena (Jaromíra Mílová), kterou srazil autem starší partner z rovněž přítomného homosexuálního páru (Jiří Štěpnička a Jan Dolanský), což je zdrojem jeho traumatu, bývalá majitelka domu (Blanka Bohdanová), arogantní bezdomovec a někdejší milenec manželky ze staršího páru (Bronislav Poloczek) a další postavy, jejichž osudy se míjejí a omílají.

Nevhodný prostor pro potřebný experiment

Najdeme tu témata mateřství, smrti, sexu a životního stereotypu, jež v málo pozměněné podobě prolínají texty Ivy Volánkové, ale v inscenačním výsledku je to prvoplánové, umluvené a herecky bezradné divadlo, které nudí a s nímž si běžný divák Stavovského divadla asi příliš neporadí.

Pro podobné experimenty - a o jejich žádoucnosti, jakož o potřebné pozornosti věnované soudobé dramatice není pochyb - je tu komorní prostor Divadla Kolowrat, jemuž by intimní tón hry Ivy Volánkové slušel daleko lépe.

Iva Volánková: Stísněná 22 režie J. Pokorný, scéna P. B. Novák, kostýmy Z. Krejzková, hudba M. Ničík, dramaturgie L. Kolihová-Havlíková, světová premiéra ve Stavovském divadle v Praze 13. 3. 2003