Jedna z nejvlivnějších anglicky píšících básnířek 20. století trpěla depresemi a alkoholismem, domnívala se, že většinu času žije v hrozném světě, jen chvílemi tenhle pocit mizel. Tehdy zřejmě psala. V dětství jí zemřel otec, matka se zhroutila a zmizela v psychiatrických ústavech.

K motivům rozvíjejícím fascinující pozorovatelský talent Bishopové, její smysl pro detail, patřilo možná nekonečné cestování, hledání pevného bodu, domova. Dlouho žila v Brazílii s přítelkyní, která smrtelně nemocná spáchala sebevraždu. Poté Bishopová vyučovala na univerzitách, také na Harvardu.

Čas strávený při psaní veršů pro ni hrál zvláštní roli, v tvorbě se stresovat nenechala - na básni Los, jedné ze svých nejlepších a nejslavnějších, pracovala šestnáct let. Častým tématem básní jsou ostrovy, vzpomínky a zvířata. Vlastní utrpení a bolest Bishopová skrývá do lehce plynoucích veršů s náznaky sarkasmu a ironie. Její dílo také obsahuje tisíce dopisů, které vycházejí v objemných svazcích. Český výbor Umění ztrácet z nich přináší pozoruhodnou ukázku.

Elizabeth Bishopová: Umění ztrácet

Vybrala, přeložila a doslov napsala Mariana Housková Fra 2004 116 stran, cena neuvedena