Tato "poslední německy píšící autorka z Prahy," jak ji nakladatelství Labyrint soustavně představuje, oslavila 17. května obdivuhodné 89. narozeniny.

Je to žena, jíž osud připravil bouřlivý život. V roce 1939 opustila Československo a pracovala v Evropě i USA. Během holokaustu všichni její příbuzní zahynuli.

Počátkem 50. let strávila 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě v ruzyňské věznici. Po roce 1969 nesměla publikovat a živila se překlady a tlumočením. A dále psala. Proto dokázala v knize Kavárna nad Prahou vzpomínat na přátele a známé, jejichž životy se protnuly v milovaném městě. Na Broda, Kische, Weiskopfa, Langera, Goldstückera i Foglara.

Ozvěnu jejich kroků hledá i v povídkách z dnešní Prahy. V Celetné ulici v obchodě spojeném s E. E. Kischem potkává mladé lidi, ti ale mnohdy netuší, kdo to byl. Prochází se Karlínem, kde vyrůstala, a vidí stopy povodně z roku 2002. Odskočí si do Bělehradu, kde žila s manželem, jugoslávským lékařem a spisovatelem Theodorem Balkem.

Praha je podle ní ženského rodu, a proto umí být i náladová jako žena. Jen v posledních letech používá někdy nevhodně nápadný make-up. Autorka ho však vnímá jako povrchovou šminku, ústupek době. Pro ni má město tvář s úsměvy často i neznámých lidí, kteří provázeli a nadále provázejí její život.

Lenka Reinerová:

Praha bláznivá

Labyrint, překlad Olga Walló, 142 stran