Po téměř dvaceti letech úspěchů jako filmového herce nebo člena činohry Národního divadla dostal v únoru 1939 z rasových důvodů výpověď z Národního. Vrátil se do něj už jen na návštěvu v roce 1963 při oslavách osmdesátého výročí založení. Zásluhou této knihy se ozřejmují zvláště jeho osudy v emigraci v USA a pozdější život v Itálii a ve Vídni, kde zemřel. Jeho popel díky Jiřině Štěpničkové spočinul v prosinci 1968 na brněnském hřbitově vedle jeho maminky, jak si přál.

Jeho bratr Pavel Haas, nadějný hudebník, byl zavražděn spolu s otcem a dalšími příbuznými v Osvětimi. Podle svědectví Karla Ančerla rozhodl o jeho smrti sám Josef Mengele. Od chvíle, kdy se to Hugo dozvěděl, začalo ho trápit doživotní astma.

"Přestěhoval jsem se před nějakým časem do New Yorku, protože v Hollywoodu je teď těžko pro mne existovat. S důvody tě nebudu otravovat. Měl jsem smůlu," napsal Haas v roce 1960 Josefu Koptovi. Podle jeho Hlídače zastávky č. 47 natočil v USA úspěšný film Pick Up. "Vyrobil jsem film s delším časem a nemohu ho prodat, protože se konjunktura změnila a film je příliš idealistický pro dnešní mládež. Mám okamžité finanční starosti, ale doufám, že se z toho za nějaký čas vylížu."

Rodné Brno, Prahu a vůbec Československo měl rád. Vzpomínal na něj s nostalgií i obavami. Těžce nesl srpnovou invazi.

"Ježíši, co bych za to dal, kdybych viděl, že budoucnost mé nešťastné země bude šťastnější než její minulost! Praotec Čech si vybral ten nejkrásnější kousek světa, ale když on leží všem v cestě! Kéž by tam jednou děti a děti jejich dětí mohly prožít celý svůj beztak krátký život. Bez těžkých otřesů a zklamání, jimiž prošla naše generace za uplynulých padesát let až do dnešních dnů. Vroucnější přání bych neměl." I takový je odkaz herce Hugo Haase.

Jolana Matějková: Hugo Haas, Život je pes

XYZ, 298 stran, 229 Kč