Mladé autorce básnická zkratka sluší. Narozdíl od svých prozaických pásem Monarcha AbsintSchola alternativa, ve kterých Kocábová totálně rezignovala na strukturu vyprávění i epickou linii a knihy zaplnila bezúčelnou slovní hmotou, se v poezii drží máloslovnosti, gradace a pointou završených dějů. Její vidění skutečnosti ale zůstává stejné: I tentokrát čteme krutě ironickou konfesi, která vyrůstá z tradice beatnictví a expresionismu, temnou zpověď dítěte svého věku, jež na prvním místě "chce sebe", svoji osobní svobodu tady a teď. A to i za cenu, že "...mně je mír dalekej / Mně už je bližší válka / všeho se vším".

Kocábová je ve svých verších vzteklá, útočná, jsou jí vlastní zbraně sarkasmu a pohrdání, svoji protikonzumní a protirodičovskou revoltu podává čtenáři v surovém stavu - plnou nadávek a vulgarismů. Ale čím víc se do knížky noříme, tím zřetelněji se skrz krunýř exhibice a nepřístupnou masku noci prořezávají paprsky světla. V několika gestech, v několika okamžicích se před čtenářem objeví autorka plná senzitivity a snění, básnířka, která si zoufá nad svojí osamělostí ve světě, přiznává svoji slabost a prosí: "pojď se mnou dneska / k něčemu bychom se měli pomodlit / možná ta bolest zmizí".

V této dichotomii mezi exaltací a pokorou, v tomto sváru mezi absolutní vírou v sebe a vírou v nějaký vyšší princip připomíná nová sbírka Natálie Kocábové poezii Ivana Martina Jirouse. I on se od prvotního vzteku dobral nynější pokory a snad i smíření. Knihou Někdo je v domě začíná nová - a pozoruhodná - etapa básnířčiny tvorby.

Natálie Kocábová: Někdo je v domě

12. svazek edice Česká poezie, Mladá fronta, Praha 2005, 112 stran, náklad a cena neuvedeny