Tak jako v roce 1999 Shahama (33 let), dnes již patřícího nejen mezi mladými houslisty k absolutní světové špičce, doprovázela ČF se Zdeňkem Mácalem. Beethovenův houslový koncert D dur, často hrané dílo skladatele, zazněl, jak ho Praha již dlouho neslyšela.

O lehkosti a nadýchanosti Shahamova tónu by se daly psát ódy, to vše podložené virtuózní technikou připravilo zážitek, na který posluchači (i hráči v orchestru) reagovali nadšeným až frenetickým potleskem. A sólista přidával ještě dvakrát, než ho posluchači vůbec pustili z pódia.

Orchestr dovršil úspěšný večer dramatickým a citově jiskřivým podáním Sukova Asraela, zvlášť když dirigent rozezněl v tomto tragickém obrazu skladatelovy duše nové obrazy.

 Dagmar Pecková postihla i melancholickou polohu

Mezzosopranistka Dagmar Pecková - doprovázena překvapivě Vojtěchem Spurným (zaskakoval za Irwina Gage) - dodržela beze změny původní program a se Spurného klavírním podkladem jako by odhalila další rysy svého pěveckého umění.

I když celý večer byl možná vystavěn až příliš chmurně (písně Prokofjeva, Schumanna, Schrekera, Nováka a Wagnera), pěvkyně, jež je známá spíše svým temperamentem (byla skvělá jako Carmen), ukázala, že i tóny smutku a melancholie jí nejsou cizí.

Nejlépe zapůsobilo její podání Melancholických písní Vítězslava Nováka a Wagnerových Pět písní, stejně jako přidávaný Richard Strauss. Po něm a opakovaném Schrekerovi již následovaly jen ovace vestoje.